OLYMPIJSKÁ KVALIFIKAČNÍ SÉRIE – ŠANGHAJ (průběh)
Ve čtvrtek 16. května 2024 odstartoval jeden z nejdůležitějších závodů sezóny – první ze dvou závodů Olympijské kavlifikační série, kde o své olympijské místo bojují Adam Ondra, Martin Stráník, Míša Smetanová a Eliška Adamocvská! Sledujte průběh spolu s námi!
Olympiáda v Paříži přivítá nový formát sportovního lezení, ve kterém doško k rozdělení disciplín na samostatné lezení na rychlost a kombinaci disciplín boulder & obtížnost. Právě v boulderu & obtížnosti má Česko stále šanci se na olympiádu dostat, díky čtveřici závodníků Eliška Adamovská, Míša Smetanová, Martin Stráník a Adam Ondra, kteří se na základě výsledků v mezinárodní závodní sezóně 2023 propracovali do Olympijské kvalifikační série (OQS). OQS obsahuje dva závody: 16.–19. 5. 2024 v Šanghaji a 20.–23. 6. v Budapešti. Výsledky obou závodů se sčítají a na Olympiádu pustí 12 závodníků v každé kategorii. Více obecných informací naleznete zde.
Závod obsahuje tři kola – samostatnou kvalifikaci pro boulder a lano, z níž vzejde na základě souhrné výsledku 20 závodníků pro semifinále a následně 8 pro finále.
BOULDER
V disciplíně boulder se poprvé setkáváme s nově zavedeným dvouzónovým systémem. Dosažení první zóny znamená pro závodníka získání 5 bodů, druhé zóny 10 bodů a při dosažení topu je bodová dotace 25 bodů. Celkem se v každém kole lezou 4 bouldery a celkem tak lze získat maximálně 100 bodů.
Kvalifikace 16. 5. 2024Výsledky: 5. místo - Adam Ondra, 17. Míša Smetanová, 37. Martin Stráník, 43. Eliška Adamovská. O postupu do semifinálových kol rozhodne až zítřejší kvalifikace v obtížnosti. Držíme všem palce!
Ve čtvrtek 16. května odstartovalo OQS v Šanghaji kvalifikační kolo v boulderu, které bylo společné pro muže i ženy. Na jednom pódiu jsme tak měli možnost sledovat vždy osm sportovců bojujících s přísně připravenými bouldery. Čeští diváci si kvůli výraznému časovému posunu museli pěkně přivstat, a to především, pokud chtěli vidět výkon favorita Adama Ondry. Ten startoval již ve 4:45 ráno českého času. Po Adamovi následovala Eliška Adamovská v 6:20, Martin Stráník v 6:35 a na závěr Míša Smetanová v 7:55.
Adam
‚‚První den za mnou. Lezlo se mi dobře, zbývající dva topy byly velmi blízko, takže teď už jen myslet na další den a další kolo.‘‘
Míša
‚‚Dnešní kvalifikace boulderu vyšla nad moje očekávání. Už na rozlezovce jsem se cítila dobře, ale nevěděla jsem, jak mi budou sedět bouldery. Nakonec mi seděly a se dvěma topy jsem velmi spokojená! Akorát pád z posledního kroku na dvojce, mě bude asi ještě chvíli mrzet. Už se těším na zítřejší obtížnost.‘‘
Martin
,,Lezlo se mi dobře, jsem spokojenej s 1 a 3 kde se mi povedlo dosáhnout druhých bodovaných zón. Bohužel, v silové dvojce, která se lezla, jsem nebyl schopnej podrtit kluzké stisky, slabota. Moc sil mi bouldrové kolo neubralo tak uvidíme, co zítra. I když je postupová dvacítka poměrně vzdálená, budu bojovat.”
Eliška
‚‚Dneska mi to nešlo a moc mě to mrzí. Snažila jsem se, ale moc mi nespolupracovala kůže a vlastně ani tělo. Ani sama nevím, jak to shrnout, asi jen, že se to zítra pokusím ještě zlomit.‘‘
Kompletní výsledky ženy / muži
OBTÍŽNOST
V disciplíně obtížnost se leze jedna cesta, která se boduje dle dosažených chytů. Ty mají předem přidělené bodování tak, aby dosažení topu dalo maximální počet 100. Cesta pro muže a ženy je rozdílná.
Kvalifikace 17. 5. 2024
Adam Ondra postupuje do semifinále! Míše Smetanové unikl postup o pouhá dvě místa.
Výsledky: 7. místo Adam Ondra, 20. Martin Stráník, 29. Míša Smetanová, 46. Eliška Adamovská
Průběžné celkové umístění: 4. místo Adam Ondra, 22. Míša Smetanová, 33. Martin Stráník, 46. Eliška Adamovská
V pátek byla na pořadu OQS v Šanghaji kvalifikace v obtížnosti. Atraktivně postavené cesty zajistili napinavou podívanou plnou nečekaných pádů i překvapivých výkonů. Nečekaných pádů jsme se dočkali i u českých závodnic Míši a Elišky.
Elišku dnes zcela zradilo štěstí a hned v úvodní pasáži cesty se "zamotala", čímž se připravila o všechnu sílu a spadla tak dřív než se stihla v cestě rozkoukat. Také Míša měla od svého výkonu, po včerejší velmi podařené boulderové části, možná větší očekávání. Cestou procházela s lehkostí až do kroku 27, který se jí stal osudným. I přesto, že šlo o velmi dobrý výkon, chyběl jen jeden jediný krok, aby si zajistila místo v semifinále. Po součtu bodů z obou kvalifikačních kol se dostala na číslo 88,2 a celkovou 22. pozici, což je pouhá dvě místa od semifinále.
Adam Ondra si své semifinálové místo zajistil! V cestě dolezl až do kritického kroku 40+, který poslal k zemi nejen jeho, ale také další dva závodníky. Obsadil tak sdílené 7. místo a po součtu bodů z obou disciplín (137,6b) je na skvělém průběžném 4. místě!
Solidní výkon předvedl také Martin Stráník, který v obtížnosti obsadil skvělé 20. místo. Ovšem, po včerejším méně úspěšném boulderovém kole, bylo potřeba zabrat ještě o něco víc. Martin tak v Šanghaji končí na celkovém 33. místě.
Ve Zlíně se závodilo v rámci Českého poháru U14 v obtížnosti
Do Zlína se opět sjeli mladí závodníci, tentokrát na závod Českého poháru U14 v obtížnosti, který se konal v sobotu 11. května na stěně Vertikon.
Ilustračné foto - ČP U14 2023 (P. Chodura)
Přes sto mladých lezců se sjelo do Zlína, aby poměřili své síly v lezení na obtížnost a získali další závodní zkušenosti. O cesty se postaral tým stavěčů pod taktovkou místního Lubomíra Polišenského a až na výjimky se jim podařily na výbornou! Všechny kategorie absolvovaly dvě kvalifikační cesty a ti nejlepší závodníci také jednu finálovou.
V nejmladší kategorii U10 se nejlépe zadařilo Lukáši Markovičovi a Míše Lounkové. Ačkoliv vedení se v kvalifikaci drželi závodníci Hugo Harišta a Viktor korba, Lukymu se podařilo pořadí ve finále zvrátit a oba chlapce nechal o jeden až dva kroky za sebou. Míše šlapala v kvalifikaci na paty především Laura Nováčková, které ale ve finále o pořádný kus “utekla. Laura tak obsadila skvělé druhé místo a na třetím je doplnila Vilma Jelínková.
U10
Lukáš Markovič, Michaela Berta Lounková
Hugo Harišta, Laura Nováčková
Viktor Korba, Vilma Jelínková
Hodně těsný výsledek drželi po celou dobu závodu také závodníci U12 Vojta Ambroz a Kryštof Rataj. Vijta se držel v kvalifikaci vedení jen o jediný krok, ve finále pak oba chlapci zalezli shodný výsledek 43+ a o vítězi tak rozhodl čas ve prospěch Vojty. Překvapivý finálový výkon jsme viděli v podání Kuby Abraháma, kterému se v kvalifikačních cestách příliš nedařilo, ale v té finálové předvedl vynikající výkon a za klukama zůstal jen velmi maličký kousek. Pro konkurencí nabitou dívčí část U14 stavěči trochu podcenili obtížnost cest a tak jsme viděli hodně vysokých a shodných výsledků. První kvalifikační cestu topovalo hned pět závodnic, tři z nich pak dosáhly stejného výsledku 46+ i ve druhé cestě a dvě – Maruška Skřičková a Markét Vaculíková zalezly stejně i ve finále do kroku 44+. Na základě času se vítězkou stala Maruška a s jen velmi nepatrným rozdílem Andrea Buzková.
U12
1. Vojtěch Ambroz, Marie Skřičková
2. Kryštof Rataj, Markéta Vaculíková
3. Jakub Abrahám, Andrea Buzková
Vyrovnaný “souboj” o zlato předvedli také závodníci nejstarší kategorie U14 - David Suchý a Max Suchan, kteří do finále postupovali ze sdíleného prvního místa, tam ale David Maxovi o několik kroků utekl a získal zlato! Těsně za Maxem pak skončil Tomáš Abrahám. Mezi dívkama absolutně dominovala Elen Strculová, která v obou kvalifikačních cestách, i v té finálové, naprosto suverénně přelezla všechny ostatní závodnice. Nejvíc se jí přiblížila Ema Smékalová, která se tak zaslouženě zařadila na stříbrnou pozici a na bedně se pak k holkám přidala Eliška Žáková.
U14
1. David Suchý, Elen Strculová
2. Maxmilián Suchan, Ema Smékalová
3. Tomáš Abrahám, Eliška Žáková
celkové výsledky - dívky / chlapci
VŠEM MOC GRATULUJEME!
M. Košatková, ČHS
V Šanghaji startuje olympijská kvalifikace! Nechybí ani čtveřice českých závodníků.
Olympiáda klepe na dveře a my zatím nevíme, kdo za nimi bude stát. Šanci pro Česko stále drží v rukou Adam Ondra, Martin Stráník, Eliška Adamovská a Míša Smetanová. Tato čtveřice nastoupí do olympijské kvalifikační série, která startuje již ve čtvrtek 16. května v Šanghaji!
Olympiáda v Paříži nabídne příležitost celkem 68 sportovním lezcům. O olympijské zlato bude bojovat 40 (20+20) lezců v kombinaci disciplín boulder & obtížnost a 28 (14+14) v rychlosti. Oproti premiéře na LOH v Tokiu tak došlo k rozšíření sady medailí a rozdělení původní trojkombinace, která zahrnovala všechny disciplíny dohromady.
Nikdo z Čechů sice zatím nemá své místo na olympiádě jisté, ale stále existují čtyři reálné šance v disciplíně boulder & obtížnost. (Pozn. Dále se text věnuje pouze disciplíně boulder & obtížnost)
Ve sportovním lezení je nastaven specifický systém kvalifikace pod taktovkou mezinárodní federace IFSC. Tento systém obsahoval několik vybraných závodů v roce 2023, v rámci kterých si své místo v Paříži zajistili jen ti, kteří dosáhli nejlepších výsledků. Na Mistrovství světa v Bernu se kvalifikovali všichni medailisté, tedy tři ženy a tři muži. Poté následovaly kvalifikační závody na pěti kontinentech, z nichž vzešlo dalších 5 olympioniků v obou kategoriích. Zbylých 12 míst obsadí sportovci na základě výsledků v olympijské kvalifikační sérii 2024 (OQS), která startuje právě nyní, 16. května v Šanghaji a bude pokračovat 20. června v Budapešti. Výsledky obou závodů se budou sčítat a mají stejnou váhu.
Do kvalifikační série se nominovalo v každé kategorii (muži, ženy) 48 závodníků na základě výsledků v mezinárodních závodech 2023, případně jiných kritérií. Mezi těmito závodníky nechybí ani skvělé české zastoupení ve složení Adam Ondra, Martin Stráník, Eliška Adamovská a Michaela Smetanová.
Český tým během tréninku
Martin Stráník: "Už se těším až to vypukne! Hlavně se těším na lano, na kterém se nyní cítím opravdu dobře. Od boulderů ale příliš nevím, co očekávat, protože lézt dvouzónový systém pro mě bude novinka. Každopádně, trénink jde lépe než jsem po příletu očekával!" (Pozn. Nově bude každý boulder obsahovat dvě zóny. Při dosažení TOPu získá lezec 25 bodů, při dosažení druhé zóny 10 bodů a při dosažení první zóny 5 bodů).
Míša Smetanová: "Na závod se moc těším. Jsem ráda, že jsem se do olympijské kvalifikační série vůbec nominovala, takže od sebe nemám velká očekávání. Vzhledem k tomu, že je to pro mě skoro první závod sezóny, tak moc nemám představu, jak na to jsem,ale každopádně chci zalézt na svoje maximum a být spokojená se svým výkonem."
Eliška Adamovská: "Moc se na závod těším a podobně, jak říkala Míša, nemám žádná očekávání, jelikož jsem všechen čas věnovala tréninku a na žádných závodech jsem letos nebyla. Momentálně jsem moc vděčná za to, že jsem se nominovala a řekla bych, ze se teď dá víc získat, než ztratit, takže se pokusím tomu dát vše. Přípravy šly dobře a celkově se kromě trochu zraněného prstu cítím dobře, tak jsem zvědavá, jak to půjde.
Adam Ondra: "Příjezd do Šanghaje týden předem byl dobrou volbou! Cítím se už dostatečně adaptován na místní časovou zónu a tréninkové podmínky jsou zde ucházející jak na boulder, tak na lano. Teď už jen poslední vylaďovací trénink a závod může začít. Je to skoro rok od posledních mezinárodních závodů, takže motivace a natěšenost je topová."
Český tým vycestoval do Číny s dostatečným předstihem, aby se zvládl aklimatizovat nejen na místní klima, ale také na časový posun, který je v Šanghaji +6h. Čtveřici závodníků doprovází také hlavní reprezentační trenér Petr Klofáč a fyzio péči zajišťuje Nikola Chovanová z Fyzio Gym Cooper a Gabriela Vrablíková.
"Aklimatizace probíhá podle představ a počasí je příjemné. S časovým posunem se díky dřívějšímu příjezdu vyrovnali už všichni, včetně Martina Stráníka, i když přiletěl o něco později. Přiletět dříve byla určitě dobrá volba, protože první tři dny se všichni cítili "jako na houpačce". Místní stěny jsou na trénink adekvátní a v restu mezi tréninky bylo fajn zjistit další možnosti a prozkoumat nová místa. Díky Adamovi a jeho jménu je možné se domluvit s provozovateli stěn na dřívější otevření a padla i nabídka stavění přímo pro něj. Na jedné stěně si Adam dokonce přelezem určeného bouldru zasloužil celoroční vstup zdarma, čímž ušetřil naší výpravě trochu financí :). Ubytování a snídaně evropského typu jsou také našimi závodníky hodnoceny kladně. Předzávodní tréninky probíhají spolu s Američany nebo jednotlivými závodníky z jiných týmů. Je dobře, že kromě trenéra doprovází naši výpravu dvě fyzioterapeutky, protože každý má trénink nebo přípravu nastavené trochu jinak a může tak využít doprovod a regeneraci podle jeho potřeb." Hodnotí trenér Petr Klofáč,
HARMONOGRAM (GMT +1) OQS ŠANGHAj
16. května, 4:30 - boulder kvalifikace
17. května, 4:00 - obtížnost kvalifikace
18. května, 3:30 - boulder semifinále
18. května, 7:30 - obtížnost semifinále
19. května, 4:00 - boulder finále (muži)
19. května, 6:05 - obtížnost finále (muži)
19. května, 9:25 - boulder finále (ženy)
19. května, 11:30 - obtížnost finále (ženy)
Jednotlivá závodní kola lze sledovat na olympics.com
Účastníci kvalifikační série 2024
Brooke RABOUTOU (USA)
Mejdi SCHALCK (FRA)
Miho NONAKA (JPN)
Dohyun LEE (KOR)
Chaehyun SEO (KOR)
Alexander MEGOS (GER)
Jain KIM (KOR)
Adam ONDRA (CZE)
Vita LUKAN (SLO)
Sam AVEZOU (FRA)
Mia KRAMPL (SLO)
Yannick FLOHÉ (GER)
Anastasia SANDERS (USA)
Sascha LEHMANN (SUI)
Futaba ITO (JPN)
Paul JENFT (FRA)
Nonoha KUME (JPN)
Alberto GINÉS LÓPEZ (ESP)
Hélène JANICOT (FRA)
Jongwon CHON (KOR)
Manon HILY (FRA)
Hannes VAN DUYSEN (BEL)
Ayala KEREM (ISR)
Yufei PAN (CHN)
Hannah MEUL (GER)
Mickael MAWEM (FRA)
Stasa GEJO (SRB)
Simon LORENZI (BEL)
Molly THOMPSON-SMITH (GBR)
Nicolas COLLIN (BEL)
Fanny GIBERT (FRA)
Yunchan SONG (KOR)
Laura ROGORA (ITA)
Luka POTOCAR (SLO)
Luo ZHILU (CHN)
Nicolai UZNIK (AUT)
Ryu NAKAGAWA (JPN)
Hamish MCARTHUR (GBR)
Zélia AVEZOU (FRA)
Jan-Luca POSCH (AUT)
Ievgeniia KAZBEKOVA (UKR)
Stefan SCHERZ (AUT)
Eliska ADAMOVSKA (CZE)
Nimrod MARCUS (ISR)
Sara COPAR (SLO)
Maximilian MILNE (GBR)
Camilla MORONI (ITA)
Hannes PUMAN (SWE)
Lucija TARKUŠ (SLO)
Edvards GRUZITIS (LAT)
Kyra CONDIE (USA)
Martin STRANIK (CZE)
Lynn VAN DER MEER (NED)
Stefano GHISOLFI (ITA)
Lucia DÖRFFEL (GER)
Anze PEHARC (SLO)
Giorgia TESIO (ITA)
Martin BERGANT (SLO)
Petra KLINGLER (SUI)
Jack MACDOUGALL (GBR)
Noa SHIRAN (ISR)
Jonas UTELLI (SUI)
Roxana WIENAND (GER)
Sean MCCOLL (CAN)
Elnaz REKABI (IRI)
Filip SCHENK (ITA)
Franziska STERRER (AUT)
Nikolay RUSEV (BUL)
Yejoo SEO (KOR)
Marcello BOMBARDI (ITA)
Erin MCNIECE (GBR)
Ravianto RAMADHAN (INA)
Aleksandra TOTKOVA (BUL)
James POPE (GBR)
Sandra HOPFENSITZ (GER)
Zan LOVENJAK SUDAR (SLO)
Alannah YIP (CAN)
Giorgio TOMATIS (ITA)
Michaela SMETANOVA (CZE)
Alex KHAZANOV (ISR)
Maya STASIUK (AUS)
Oscar BAUDRAND (CAN)
Kylie CULLEN (USA)
Yuval SHEMLA (ISR)
Martina BURŠÍKOVÁ (SVK)
Geva LEVIN (ISR)
Valentina AGUADO (ARG)
Yannick NAGEL (GER)
Sol SA (KOR)
Raviandi RAMADHAN (INA)
Chloe CAULIER (BEL)
Christopher COSSER (RSA)
Tegwen OATES (RSA)
Dylan PARKS (AUS)
Svana BJARNASON (ISL)
Nimród Sebestyén (HUN)
Závodní konkurence je na startovním poli stále veliká, ovšem reálné šance na úspěch pro naše závodníky rozhodně existují. Většina těch nejlepších závodníků se již do Paříže kvalifikovala v rámci vybraných závodů v loňské sezóně a do karet nám také hraje omezené množství olympijských míst v rámci jednotlivých národních týmů.
Tak držte spolu s námi Adamovi, Martinovi, Elišce a Míše palce!
M. Košatková, ČHS
První český paralezec získal 4. místo na SP v USA!
Ve dnech 7.–8. května proběhl v Salt Lake City (USA) závod Světového poháru v paralezení, kde bylo poprvé v historii zastoupeno také Česko. Český závodník František Rys předvedl vynikající premiérový výkon a vybojoval 4. místo ve sportovní skupině RP3.
František Rys (1979) utrpěl před několika lety pracovní úraz, při kterém spadl z druhého patra a zlomil si páteř, od té doby ho provází řada zdravotních komplikací, zejména nefunkční lýtka. František byl na základě testování zařazen do sportovní třídy RP3, ve které mají lezci znatelné neurologické nebo fyziologické omezení, ale jsou schopni lézt "normální" cesty v neuvěřitelné klasifikaci 7a až 8b.
Pro Františka stejně jako pro celé české lezení byl start na SP v Salt Lake City závodní premiérou. Vzhledem k jazykovým bariérám a celkovému zvýšení komfortu během závodního výjezdu doprovázela Františka česká lezkyně Karolína Gendová, která v Salt Lake City aktuálně studuje.
V úterý 7. května čekala paralezecké závodníky kvalifikační kola, ve kterých byly připraveny pro každou sportovní skupinu 2 cesty. V případě Františkovi skupiny RP3 se jednalo o jednu kolmou cestu s velkým množstvím "křížů" a nejistých kroků, kde byl pro Františka výzvou především jeden konkrétní krok, kde bylo potřeba nasednout na pravou - pro Frantu slabší - nohu. Druhá - převislá cesta cílila především na vytrvalost.
Především s první cestou se František popasoval na výbornou a obsadil průběžné 3. místo. Dobře si ale vedl také ve druhé cestě, kde i přesto, že spadl poměrně brzy - v kroku 17, zalezl 5. nejlepší výsledek a s celkovým umístěním na 4. pozici se propracoval mezi čtveřici finalistů!
O den později, 8. května bylo na pořadu finálové kolo s jednou rozhodující cestou. František se skvěle prošel celou její převislou částí a k zemi ho poslal až přelez do headwallu, kde chyty znatelně zjemnily. S výsledkem 28+ zaujal sdílené 3. místo s brazilským lezcem Igore Jeanem Silvou Mesquitou. Ovšem, na bedně může stát jen jeden závodník, a tak rozhodoval výsledek z kvalifikace, který Františka postavil na čtvrtou pozici. I to je ale obrovský úspěch nejen pro Frantu, ale i pro celé české lezení.
Výkony všech paralezců jsou velmi inspirativní nejen pro ostatní sportovce, kteří se potýkají s jakýmikoliv zdravotními limity, ale i pro ty zcela zdravé. Děkujeme!
A jak svou cestu za první závodní účastí popisuje sám František?
"Naše cesta nás někdy zavede tam, kam si nikdo z nás nepřeje. Někdo to vzdá a dělá ze sebe chudáka a někdo se kouká do dálky, v mysli se mu zrodí myšlenka a z myšlenky se zrodí sny.
Když jsem tenkrát ležel v posteli se zlomenou páteří L1, po měsíci jsem nevěděl čím vším si ještě budu muset projít, jediný co jsem věděl jistě, že zase budu lézt. - Pane doktore jak to, že to tak bolí a ani se nedokážu vyčurat? - I s tím se ale člověk naučí žít.
A Když jsem tak ležel v té posteli a koukal jsem na Adama Ondru, jak drtí La Dura Dura, měl jsem zpocený ruce - já chci taky!
Nejdříve se naučíte znovu chodit, pak vylezete trojku, pětku, osmičky,.. ale pořád máte v hlavě tu desítečku v Labáčku co vás nenechá spát. A pak přijde den kdy vám úplně "mrdne" v hlavě, když se koukáte na video z paralezení - proč bych tam nemohl taky?? No a here i am! A jelikož jsem lezl za bramborový batalion nemohl jsem si odvézt jinou než bramborovou medaili."
FRANTIŠKU DĚKUJEME A GRATULUJEME.
M. Košatková, ČHS
Foto: Slobodan Mišković, IFSC
Honza Štípek a Lukáš Mokroluský bodovali v Grazu! Přivezli zlato a bronz.
Mládežnická reprezentace přivezla další dvě medaile z Evropského poháru mládeže v boulderu v Grazu. Postaral se o ně Honza Štípek a Lukáš Mokroluský.
Další dvě medaile z mezinárodních závodů přivezli do Česka mladí závodníci Jan Štípek (zlato) a Lukáš Mokroluský (bronz). Na boulderovém Evropském poháru mládeže v Grazu, který se konal o víkendu 3.–5. května, se ale vedlo celému týmu, což dokazuje celkově 6. místo pro Česko v evropské konkurenci 32 zemí.
V Grazu nastoupilo celkem 20 našich lezeckých talentů, z nichž čtyři vybojovali účast ve finále. To se kromě Honzy s Lukášem podařilo také Viktorii Konečné a Natálii Paarové. „Čtyři finálové účasti v disciplíně boulder jsou pro nás obrovským úspěchem. Opět se ukázalo, že Honza Štípek a Lukáš Mokroluský jsou absolutní špičkou mezi juniory v mezinárodním měřítku. Finálová účast Viktorie a Natálie je ale pro naši reprezentaci také výjimečným úspěchem. Holky prodaly všechno, na co jsme se v tréninku zaměřili a do budoucna víme, že musíme ještě zapracovat na silové přípravě,” okomentovala výkony trenérka mládežnické reprezentace Saša Gendová.
Honza Štípek
Zlatý Honza Štípek ukázal obrovskou převahu již na druhém boulderu, který vylezl jako jediný ze všech finalistů, a to dokonce na flash. Kampusovací silovka v převisu mu sedla jako ulitá a on mohl ukázat obrovský silový základ, který rozhodně má. Díky svému suverénnímu výkonu si tak přivezl již deváté zlato své mezinárodní kariéry. Své soupeře nechal daleko za sebou a závod ovládl s velkým náskokem. „Závody v Grazu jsou pro mě jedny z nejdůležitějších závodů sezóny. Vždycky se těším na atmosféru i na to, že tam člověk nedostane nic zadarmo. Do finále jsem postoupil z osmého místa, což zpětně hodnotím jako výhodu, neměl jsem na sebe žádný tlak a věděl jsem, že se mohu jen zlepšit. Finálová atmosféra byla skvělá, diváci fandili, cítil jsem i podporu Lukyho, Naty a Viktorie, se kterými jsme se ve finále sešli. Je to moje celkově druhé vítězství v Grazu a opravdu jsem si to užil,” popsal svou cestu za zlatem Honza.
Honza Štípek
O bronzovou medaili se postaral Lukáš Mokroluský, který v této sezóně ukazuje, že je také ve výborné formě. „Kvalifikace pro mě proběhla velmi dobře, dal jsem pět topů z šesti. Do finále jsem šel z třetího místa, první technický boulder mi hodně sednul, naopak na druhém a třetím jsem nedal ani zónu, což mě dost rozhodilo. Na poslední čtvrtý boulder jsem se ale dokázal zkoncentrovat a za výsledné třetí místo jsem velmi rád,” doplňuje Lukáš.
Dvě české finalistky, Viktorie Konečná a Natálie Paarová, měly trochu problém se silovými bouldery a zároveň obě lehce zaváhaly v technickém problému, což je stálo ještě lepší umístění, po kterém sahaly a na které výkonnostně mají. Přesto ale skončily na skvělém 8. a 9. místě, což je pro závodnice i českou juniorskou reprezentaci výborný výsledek a velký úspěch.
Kompletní umístění českého týmu
Jan Štípek - 1. místo
Lukáš Mokroluský - 3. místo
Viktorie Konečná - 8. místo
Natalie Paarová - 9. místo
Adéla Koňaříková - 16. místo
Darius Naimji - 18. místo
Alice Šindlarová - 21. místo
Timotej Čermák - 21. místo
Lysander Naimji - 26. místo
Adéla Bodanská - 27. místo
Arina Jurčenko - 27. místo
Jaroslav Ambroz - 30. místo
Václav Svoboda - 32. místo
Tereza Martincová - 37. místo
Filip Lebloch - 40. místo
Mia Migalová - 43. místo
Nikola Barošová - 45. místo
Vanda Chaloupková - 50. místo
Adam Paar - 55. místo
Český tým
Doprovod a podporu českému týmu zajišťovali trenéři Saša Gendová, Štěpán Volf a Ondra Záhora, mentální koučka Zuzka Bergrová, která kromě psychické podpory reprezentantů vytváří také pohodovou atmosféru a uvolňuje závodní napětí, a samozřejmě fyzioterapeut z Fyzio Gym Cooper - Nikos Zerdalogl.
Nyní čeká dospělou reprezentaci kvalifikace na olympijské hry, a to ve dnech 15.–19. května v Šanghaji, kde o místa v Paříži zabojují Adam Ondra, Eliška Adamovská, Michaela Smetanová a Martin Stráník. Tak držte palce!
M. Košatková, ČHS
foto: Petr Chodura, ČHS (kompletní fotogalerie zde)
Česká boulderová reprezentace se představila v Soure a Klagenfurtu!
V druhé polovině dubna vycestovala (převážně) mládežnická boulderová reprezentace na závod Evropského poháru mládeže v portugalském Soure a Evropský pohár v rakouském Klagenfurtu.
O víkendu 19.–21. dubna se česká mládežnická reprezentace v boulderu představila na Evropském poháru mládeže v portugalském Soure, kam opět vyrazila v početné sestavě 19 závodníků kategorií U16–U20. Náročnou kvalifikací prošel do finálenakonec pouze Honza Štípek, ale řada dalších závodníků měla postup doslova nadosah, jako například Lukáš Mokroluský, který bohužel jeden boulder těsně nestihl v časovém limitu a skončil tak na první nepostupové příčce.
I v nejmladších kategoriích chybělo v několika případech našim závodníkům na postup jen opravdu maličko, a přestože předvedli velmi dobré výkony, a dolézali vysoko, na udržení topů jim často chyběla trocha síly.
Stejně tak tomu bylo i v nejstarší kategorii, kde nás pro tentokrát reprezentovaly jen děvčata, které byly obě velmi blízko a o jejich nepostupu bohužel rozhodly jen pokusy na zónu. V boulderech se tentokrát moc neskákalo a závodníci k úspěchu v kvalifikacích potřebovali hlavně sílu a techniku.
Jediný český finalista Honza Štípek se ve finále hodně pral nejen s obtížností boulderů, ale také s vysokou vlhkostí a zpocenýma rukama. S konečným zápisem 1T4Z ale neměl daleko k medilovému umístění a ze závodu si tak odvezl nepopulární "bramborovou" medaili.
„Závod proběhl výborně, nakonec s jednou finálovou účastí, kterou Honzaproměnil v nepopulární, ale skvělé, čtvrté místo. Medaile byla velmi blízko, nastříbrné umístění chyběla pouze jedna zóna. Jeden silový boulder vylezl výborně apřesně, na druhém, který byl spíš technického rázu, ho to bohužel stálo medaili.Výborně si vedl i Lukáš Mokroluský, který nepostoupil jen těsně. Topku dal necelouvteřinu před limitem, což ho stálo postup,” komentovala závod trenérka Silva Rajfová.
Trenérsky závod zajišťovali sestry Rajfovy společně s Davidem Migalem.
O regeneraci závodníků bylo ze strany Fyzio gym Cooper postaráno Markétou Foltýnovou.
Umístění českého týmu na EPM v Soure
U16
Alice Šindlarová - 15. místo
Adéla Bodanská - 18. místo
Vanda Chaloupková - 23. místo
Jaroslav Ambroz - 24. místo
Timotej Čermák - 32. místo
Adam Paar- 33. místo
Nikola Barošová - 34. místo
Filip Lebloch - 40. místo
U18
Jan Štípek - 4. místo
Lukáš Mokroluský - 11. místo
Lucie Vojáčková - 16. místo
Natálie Paarová - 21. místo
Viktorie Konečná - 23. místo
Darius Naimji - 24. místo
Jaroslav Šikula - 36. místo
Tereza Martincová - 39. místo
Marek Šoukal - 43. místo
U20
Adéla Koňaříková 13. místo
Arina Jurčenko 15. místo
O týden později vyrazila skromější sestava ve složení Míša Smetanová, Markéta Janošová, Ema Galeová, Lukáš Mokroluský a Honza Štípek na první letošní závod Evropského poháru dospělých, který se konal v rakouském Klagenfurtu.
Pomyslné žezlo vedoucího reprezentanta tentokrát převzal od Honzi Štípka Luky Mokroluský, který se jako jediný český závodník probojoval do semifinále. Úspěch je to o to větší, že se jednalo o Lukášův vůbec první mezinárodní závod v dospělé konkurenci. Během celého závodu si dokázal velmi zkušeně rozvrhl síly a předvedl opravdu skvělý lezecký výkon. Přestože první část boulderů, na které začínal, a u které předpokládal, že mu bude sedět více, nevyšla tak, jak si představoval, nenechal se rozhodit a ve druhé části závodu překvapil svou silou i sám sebe.
Podobně dobře si vedl i Honza, který sice dosáhl stejného množství topů a zón (4T6Z), ale narozdíl od Lukáše neudržel v posledním boulderu dostatečně chladnou hlavu a vypálil příliš mnoho pokusů, které ho místo do semifinále poslaly na 32. příčku.
Z žen měla nejblíže postupu Míša Smetanová (33. místo), která i přes počáteční nervozitu předvedla skvělý výkon. Vzhledem k tomu, že u ženské kvalifikace nebyla správně odhadnuta obtížnost a bouldery byly pro závodnice příliš snadné, i malá chyba stála hodně, a tak to Míše, i přes pět přelezených boulderů, na postup nestačilo. Emě Galové se povedlo zapsat 3T6Z a skončila na 43. příčce, Markéta Janošová si odvezla 56. místo.
Do finále už sice nepostoupil ani Lukáš, ale na svůj semifinálový výkon může být patřičně hrdý! Převážně silový charakter semifinálového kola nebyl zrovna Lukášovým šálkem kávy, ale dokázal ze sebe vyždímat všechno. Z prvních tří boulderů zapsal dvě opravdu náročné zóny a na poslední – technicko-koordinační kolmici potvrdil, co jsou jeho nejsilnější stránky, a s lehkostí zatopoval a vysloužil si krásné 16. místo.
Vzhledem k tomu, že Lukáš věkově stále patří do kategorie U18, můžeme od něj, společně s jeho reprezentačním kolegou Honzou Štípkem očekávat velké věci!
Výpravu trenérsky zajistil Štěpán Volf a Veronika Jecelínová. O regeneraci se postaral Patrik Chovan z Fyzio Gym Cooper.
Umístění českého týmu na EP v Klagenfurtu
Lukáš Mokroluský - 16. místo
Jan Štípek - 32. místo
Michaela Smetanová - 33. místo
Ema Galeová - 43. místo
Markéta Janošová - 56. místo
M. Košatková, ČHS
Boulder maraton PETZL 2. ligy pokračuje
V dubnu byly na pořadu hned tři závody PETZL 2. ligy, všechny v disciplíně boulder. Závodilo se ve Slaném, Brně i Pardubicích.
SLANÝ – 7. 4. 2024
V neděli 7. dubna byl pro mladé závodníky kategorií U10–U20 připraven závod O pohár Královského města Slaný 2024, který přilákal rekordní počet účastníků – 53 chlapců a 86 dívek. Vzhledem k menšímu počtu závodníků v kategorii U10 byla tato kategorie spojena do jedné skupiny. Stavěči cest Honza Šolc a Dan Kyslík pro každou kategorii připravili šest jedinečných boulder problémů. Závodníci měli k dispozici 60 minut na to, aby zdolali co nejvíce cest a ukázali svou obratnost, sílu i taktické myšlení.
BRNO – 13. 4. 2024
Napnuté svaly, pekelné soustředění, dětský smích, radost z topů, pláč z pádů, cinkot medailí a mnohé další zažili závodníci na Hangar Rockets Cup na brněnském Hangaru. Celkem 200 dětí mohlo vyzkoušet nové závodní profily a bouldery od stavěčů Štěpána Stráníka a Kuby Konečného. Kluci postavili pro každou kategorii 6 boulderů, na kterých prověřili sílu, techniku, dynamiku, koordinaci a pevné nervy každého závodníka. Pro minimálně jeden TOP si dolezl téměř každý závodník, ale jen ti nejlepší z nejlepších si dolezli pro celou sadu 6 TOPů a právem jim náleží zlaté medaile.
PARDUBICE – 28. 4. 2024
Opravdu rekordní počet závodníků se sešel v závěru dubna v Jungle sport park Pardubice, kde se o body do poháru 2. ligy utkalo na 250 lezců! O bouldery, kterých bylo pro každou kategorii deset, se opět postaral jeden z předních českých stavěčů – Honza Šolc. Honza závodníkům rozhodně nedal nic zadarmo a tak se musela většina hodně posnažit, aby dosáhla alespoň pár topů!
Před létem nás čekají následující závody: (více v kalendáři závodů)25. 5. 2024 - Jungle Sport park Letňany (obtížnost)
26. 5. 2024 - Gymnázium Jeseník (boulder)
1. 6. 2024 - FlashWall Olomouc (obtížnost)
8. 6. 2024 - Lanovka České Budějovice (boulder)
16. 6. 2024 - Hangar Ostrava (boulder)
Těšíme se na vás!
M. Košatková, ČHS
7. ročník finálového kola Mladých horalů
Přípravy dalšího finálového kola soutěže Mladí horalové jsou již v plném proudu. Ve čtvrtek 2. května 2024 se oddílům otevře registrace do závodu, který proběhne 14. září ve Studeneckých skalách.
V roce 2024 se pořádání celorepublikového (finálového) kola soutěže Mladí horalové nově ujal Horolezecký oddíl DUHA UO z.s. z Ústí nad Orlicí pod taktovkou Zbyňka Navrkala. HO DUHA jsou sice v Mladých horalech pořadatelskými nováčky, ale jako pořadatelé oblastních soutěží nebo skvělého Street boulder contestu mají zkušeností dostatek.
Po loňské Malé Skále zavítá letošní ročník závodu do Studeneckých skal v podhůří Orlických hor. Termín finále byl stanoven na sobotu 14. 9. 2023.
Zázemí závodníkům poskytne Obec Studené spolu s místním sportovním klubem, díky čemuž to budou mít závodníci na start, co by kamenem dohodil. K dispozici bude i místní koupaliště, které v případě teplého počasí určitě přijde vhod.
Pokud jde o samotné soutěžní disciplíny, bude 7. ročník patřit mezi ty konzervativnější, v plánu není žádná volitelná disciplína.
Registrace na finálové kolo se otevře ve čtvrtek 2. května 2024 v 8h a bude ukončena nejpozději 31. května 2024.
Letošní novinkou je přihlašování pomocí formuláře, což zjednoduší celý proces přihlášek – formulář zde.
Další novinkou je omezení počtu přihlášených týmů. Letos bude možné přihlásit do závodu maximálně 16 týmů, jelikož 12 týmů si své místo ve finále zajistí vítězstvím v oblastních kolech, dvě místa jsou automaticky určena pro pořadatele finálového kola a dvě místa patří loňským vítězům.
To tedy znamená, že do letošního ročníku bude zařazeno maximálně 32 týmů.
Jelikož postupující týmy z oblastních kol budeme znát až po posledním závodě na Koukolově hoře, které se koná 16. června 2024, je možné svůj tým předběžně přihlásit pomocí formuláře. Pokud se některý z přihlášených týmů dostane do finále jako vítěz oblastního kola, zařadíme místo něj náhradníka z řad přihlášených týmů dle pořadí, v jakém své přihlášení učinili.
V případě jakýchkoliv dotazů můžete kontaktovat koordinátora Mladých horalů Martina Macha: martin.mach@horosvaz.cz , nebo Lucii Kalašovou: lucie.kalasova@horosvaz.cz
Sledujte náš web ČHS – sekci Mladí horalové, kam budeme postupně doplňovat další informace k soutěži. Informace též najdete na našem Facebooku - skupina Oddíly.
2024_Mladi_horalové_pravidla
L. Kalašová, koordinátorka oddílů ČHS
Křížem krážem Saským Švýcarskem s Petrem Reschem 3/3
Třetí a poslední pokračování série o lezení v Sasku, kterou připravil skvělý lezec a sběratel "meisterwegů" Petr Resch, nás tentokrát zavede do oblíbených a známých oblastí Rathen, Schmilka, Schrammsteine a Wildensteiner Gebiet.
Článek je pokračováním dvou předešlých dílů, které vyšli v průběhu března při příležitosti 160 let výročí saského lezení. V nich jsme se dozvěděli podrobnosti o oblastech Affenstein, Bielatal a Brand – celé znení si můžete přečíst zde a o oblastech Gebiet der Steine, Großer Zschand a Kleiner Zschand celé znení tohoto dílu si můžete přečíst zde.
RATHEN
Údolí Labe od věže Wartturm
Rathen je nejdále, po proudu řeky Labe ležící, oblastí Saského Švýcarska (dovoluji si spojit Rathen s malou, ještě o kousek západněji položenou částí „Wehlensteiner Gebiet“, neboť charakterem se oblasti zásadně neliší). Rathen, to jsou samá superlativa: obrovské zdi i roztomilé věžky s chyty, blivajzní krachláče a vysolené humusy, nádherné výhledy do údolí Labe, nekonečný proud turistů na slavném mostě Bastei... Než se tu zorientujete, možná se občas spálíte, ale to zkoušení za to rozhodně stojí. Je tu totiž všechno – charakterem i obtížností (krom absolutních pekel). Materiál je tu nejměkčí z celého Saska, striktně se proto držte pravidla lezení na suché skále.
Pouť začneme od západu, tedy roklemi Wehlenu a rathenským Hirschgrundem. Jedná se vesměs o klidnější oblasti s věžemi ve svazích. Rozhodně se vyplatí jít po hvězdičkách, ovšem pozor, na populárkách, jako je třeba exklusivní dvouhvězdičková pětka jižní stěnou na Hirschgrundkegel, můžete také potkat „pionýrský“ oddíl, který je schopen cestu/věž zabrat na celý den. Nevím, zda to bylo štěstí nebo běžný stav, ale my jsme si vždy užívali pohodu a klid na věži Wartturm, do které jsme se doslova zamilovali. Z jihu na ní vede pestrý výběr dvacetimetrových sedmiček nádhernou pevnou voštinatou kolmicí, a ta panoramata! Vysoko nad Labem pozorujete vzdálený mumraj, parníčky, vláčky... Velkým turistickým zážitkem (v dobrém slova smyslu) je cesta odtud k Mnichovi (Mönch, která vede po tenoučké exponované pěšiné uprostřed vysokánských zdí – a stále ty famózní výhledy.
Co se týče přístupu, nezbyde nám asi nic lepšího, než využít centrum komerce a japonského turismu a hrábnout pro 12 EUR, abychom mohli vyjít odsud: 50.9667603N, 14.0656019E. Vystačíte s běžnou platební kartou. Toto parkoviště je východištěm i pro věže v okolí zmíněné stavby Basteibrücke. Přijít se dá i zespodu od Labe (možnost s přívozem z druhého břehu) nebo ze vzdálenějších parkovišť, o nichž se zmíním v souvislosti s dalšími částmi. Protože úplně nemusím, aby mi spottera dělal náhodný turista, část kolem mostu vynechám a hurá na Mnicha (Mönch)! Tahle krásná věž s nabídkou velmi rozmanitého lezení téměř všech stupňů obtížnosti letos slaví 150 let od prvního výstupu horolezců, již dříve byla součástí hradu Neurathen. Když jsme u těch výročí a milníků, výstup Südostweg III, který rozhodně lze doporučit, je považován za vůbec první cestu ve volném stylu bez jakýchkoli pomůcek v saském Švýcarsku. Skála na Mnichovi je vesměs kvalitní, proto je tu o víkendech poměrně plno. Nádherné jsou kromě výše zmíněné komínové klasiky jižní stěny (V až VIIa) a pak smyčková etuda Nordverschneidung za VIIIa, kde cvaknutím kruhu v nějakých 25 metrech prakticky skončí obtíže. Zanoříme-li se hlouběji do Wehlergrundu, na jehož dně se nachází přírodní divadlo, můžeme si vychutnat velkolepé krásné cesty na věže, které daly rokli název (Wehlertürme), nebo se drát dále na konec údolí a doslova si sypat popel (vlastně písek) na hlavu, kam že jsme to vlezli.
Rychle pryč na „husy“. Oblast kolem „Hus“ (Gans-Felsen, -Kopf, -Riff, -Scheibe...) je oblastí velkých věží s velkorysými linkami i menších kousků s krásnými lehčími cestami. Cest je tu na mnoho a mnoho dní, a to jak vystrčených na slunci, tak ukrytých. Absolutní většina ale na větru. Je to také krásné exponované místo a už poněkud dále od davů, které můžete sledovat přes údolí. Z toho množství cest těžko vybrat, ale velmi právem oblíbená jsou normálka na Wehlnadel (V, nebo odspodu S-Wand za VIIa), exponované sedmáčko Arymundweg na Hinterer Gansfels, úplní pohodáři prostoupí jistě mohutný klasický komín Gühnekamin III na Vorderer Gansfels. Kratší věci vedou na volně stojící věž Gansscheibe (O-Kante za V nebo jasná linka v jižní stěně za IXa).
Teď už na nás z protějšího svahu kyne majestátní Höllenhundturm. Na pohled možná připomene skaláckého Kapelníka, ale charakter lezení v pevných dírách nelze připodobnit k ničemu. Kdo leze osmy, dá si Talweg VIIIa, Herrenpartie VIIIb nebo Violette Verschneidung VIIIa. Západní hrana je trochu lehčí a (nejlépe s údolní variantou, oboje VIIc) nechá vás také nahlédnout do neopakovatelné žluté zdi (samozřejmostí jsou dvě hvězdičky). Věže v okolí se sice vedle tohoto velikána jakoby skromně krčí, ale neprávem. Na výběr je zde řada linií s délkou i přes padesát metrů v obtížnostech převážně od VI do VIIc, na věži Eule se mlsně zastaví desítkaři (Fata morgana od silných Čechů: zeď, sedm kruhů, dvě hvězdičky). Okolí Höllenhunda je místo, kam je asi lepší nechodit shora, ale zaparkovat na druhém břehu Labe, pak přívozem a okolo přehrady dojít až sem. Toto je alternativa i pro spodní části „Hus“.
Rathen je obrovský (spoustu jsme toho vynechali), ale ještě chvíli tu zůstaneme, abychom se podívali také na druhou stranu údolí potoka Grünbach. V podstatě jsou tu tři seskupení skal seřazená od SZ k JV podle velikosti. První částí je Lokomotiva a její okolí. Cesty z jihu přímo na tuto romantickou věž vedou krásnou skálou v černých stěnách a určitě nejsou vhodné do horka. Sever je opak, ale lezeckých možností je tu méně. Nabízí se hezká trojka a můžete zkusit pětkový přepad z Lokomotive-Dom na Lokomotive-Esse. Píšou, že do výšky postavy 165 cm a méně skálu naproti minete a prosvištíte do komína pod vámi. Já jsem tu se svými 168 cm pověsil svůj vůbec historicky nejlehčí pytel. To snad raději vykřičníkovou osmu nebo nádhernou sportovně jištěnou desítku, což jsou parády severní stěny „Esse“.
V těsném sousedství se nachází Honigstein, rozložitá věž s více než stovkou cest. Nejvíce lákají pěkné stěnové sedmy až devítky v severních stěnách, ale vystoupíte sem i jedničkou. V těsné blízkosti je pár dalších věží. Přístup je od menšího bezplatného parkoviště 50.9742097N, 14.0934950E.
Druhým seskupením v řadě na východ od Grünbachu je okolí Feldkopfů. Na Türkenkopf si určitě vylezte parádní dvoudélkovou petičku z údolí (Südwand, pětka za vyhýbání se divokým včelám, jinak je to lehčí), na Westlischer Feldkopf vede vyzývavá osma tupou padesátimetrovou hranou Krümmelkante, ale asi nejvíce bych doporučil věž Talwächter s řadou krásných lehkých cest. Absolutní perla je Ostkante za VI. Přístup buď z Rathenu nebo od severu z neplaceného parkoviště 50.9605642N, 14.1054947E.
Posledním výraznějším uskupením jsou věže v okolí kopce Gamrig. Sem asi zajdete, až vám dojdou další vrcholy a budete chtít poznat něco nového.
Logistika: autem nebo busem a různě dlouhé přístupy
Lezení: od všeho něco, pro pískovcové začátečníky dvojka těsně za Bielatalem
Proč sem jet: pestrý výběr lezení
Proč sem nejezdit: občas hnusná skála a více než čilý turistický ruch
SCHMILKA
Petr na vrcholu Teufelsturm
Je libo dvacetimetrovu trojku ve stěně? Je tady. Třicetimetrovou zeď po dírkách a lištách s pevností žuly? Jo, je tady. Šedesátimetrovou hranu starou osmdesát let se dvěma kruhy? Jo, je tady. Nebo dvoukrokovou dvanáctku? I ta je tady. A co takhle širočinu, oblou hranu, plotnu na tření, technickou prstovačku... nebo lámavý solivý hnus? Jo, proč ne.
Schmilka je pokračováním tuzemského pravého labského břehu, a i přesto je tu charakter lezení a vlastně i přírody velmi odlišný. Jedná se o otevřené údolí zaříznuté hluboko do stráně, kolmo na řeku s řadou bočních větví. Díky tomu zde najdete věže jak vyhřáté sluncem, tak ve stínu, na větru i více zastrčené. Přijít se dá pěšky i z Čech, ale spíše budete volit možnost parkování přímo poblíž bývalé budovy strážců státní hranice (v poslední době hodně omezené kvůli kontrolám uprchlíků) nebo placená parkoviště v centru obce Schmilka. Světe div se, ke skalám je to do kopce, poměrně slušného. Každopádně zapomeňte na kolo, cesty by příjezd k řadě věží sice umožňovaly, ale je to zakázané.
Obrovský kotel stěn a věží vezmeme zhruba zleva doprava a zastavíme se na těch významnějších místech. A tím prvním – nej, nej, nej je bezesporu Teufelsturm. Tenhle padesátimetrový skalní špalek si asi bude chtít vylézt každý, kdo na to má. Nejjednodušší výstup je však za VIIb. Nejlákavější věci vedou bezesporu v údolní stěně, sama údolka je poměrně sjízdné VIIIb, doporučit lze určitě i O-Wand VIIIc, přestože má vykřičník. Pokud jste si jistí v zakládání smyček, dokážete děsivě vypadající úsek k prvnímu kruhu poměrně solidně zajistit. Skála je absolutně betonová!
Druhé naše zastavení je v okolí rozsáhlé věže Rauschenstein a po cestě je ještě například obrovská Breite-Kluft-Turm, která mě až tak nenadchla, nicméně nabízí velká klasická dobrodružství spíše vyšších stupňů obtížnosti. Hřeben u Rauschensteinu je klasický příklad skupin věží, kde si zaleze každý. Když to vezmeme zleva, lákají nás menší věže s lehčími cestami. Tak třeba krásná údolka S-Wand na věž Schützenkopf, klasická trojka na Nachbar, pro milovníky klasik včetně kousku širší spáry stará cesta Alter Weg VIIa na Rauschentorwächter. Eldorádem pro nevýkonnostní plotnaře je jižní stěna věže Klimmerstein (od čtyřek po VIIc). Stěna je na větru a slunci, takže brzy vysychá. Samotný Rauschenstein je poněkud vážnější záležitost, cesty mají kolem šedesáti metrů. Skvostem je Gondakante za VIIIa nebo její soused Stirnkante IXb. Kdo na to má, zajde ze severu na legendární desítky v čele s nádhernou Hexentanz Xa, Xb RP, a kdo rád výpravné nekonečné žlaby a komínky, dá si Alter Südweg, jednu z nejdelších dvojek oblasti.
V těsném sousedství stojí pěkná vystrčená věž Winklerturm s pěknými klasickými cestami kolem třiceti metrů od čtyřek do osmiček (ve srovnání s Klimmersteinem poněkud vážnější). Zase popojdeme a do očí nás praští Falkentürme. Není zase tak jednoduché se na ně dostat, jak by si asi každý přál. Vesměs se připravte na široké komíny, plotny, přepady, spáry nebo desítkové stěnovky. Kdo na to má, užije si tu nejlepší skálu a krásnou expozici.
O další kousek dál oblast kolem rozsáhlé a obrovské věže Nebelturm. Docela se mi líbila šestka z jihu na věž Stiegenwächter, samotný Nebelturm má sice dole na místní poměry nevídaný strop (s famózním Xc), ale horní část věže je lámavý a solivý humus. Takže rychle na další nádheru, která má pro tuzemce trochu krkolomným název Turm am Verborgenen Horn. Pokud nechcete lézt klasický komín, nabízí tato věž spíše výstupy vážnějšího charakteru, ale rozhodně stojí za to. Nejlehčí parádní klasikou v masivní jižní stěně je dobře jištěná a jistitelná cesta Lorenztürmerweg VIIb. Silnější borci nemohou vynechat Heile Welt IXb, ze kterého najdete na sítích prastaré video a konečně bych rád zmínil Westwand VIIIc, která má sice vykřičník a vyžadujete tedy kontrolované zvládání osmého stupně, ale spodní část je po klasických pevných škrabkách – mňam, mňam.
Pomalu se zanoříme do hlavního ramene oblasti Schmilky, Heringsgrundu. Klasickou sedmu na Heringsgrundnadel MUSÍ každý, alternativně VIIc z jihu. Ideální je sem zajít mimo víkend, věž je oblíbená a obsypaná. Velké stěnové lezení nabízí sousední Muschelkopf (osmy a devítky), místní často končí pod výlezovými spárami. Za mě ještě mnohem hezčí je stěna Bussardwand s padesátimetrovými rozumně zajištěnými kolmicemi od VIIc (Direkte Südwand) do VIIIc (Directe Sockelwand). Za lehčími, kratšími věžemi je zapotřebí vystoupat o patro výše (Busard a Bussardtürme), ale není to to nejlepší, co oblast nabízí.
Abychom se tu moc nezasekli, proletíme rychle velikány Fluchtwand, Püschnerturm, Schwarzes Horn, Märschenturm a jejich okolí, kde se nachází obrovské zdi a občas i nějaký spárový klenot (širočina Schiefer Tod za VIIIb na Schwarzes Horn), a které jsou hřištěm pro vyspělejší hráče, a pomyslně přeběhneme přes údolí k věžím v okolí Lolaturm.
Zcela otevřeně, dojdeme k části, kde je největší lezecký ruch z celé Schmilky. A oprávněně. Na menší věže tu vedou převážně stěnové výstupy od trojek do desítky ve famózním matroši. Ten se poněkud zhoršuje směrem doprava (Lehnwand). Na „Lolku“ je první jasná volba klasický SW-Wand od Arnolda, sjízdné VIIIb, krásná je narovnávací desítka Allerletzte Chanze a hodně zajímavá trhlinečka za rohem – Herbstvariante klasického Aehliweg. Z lehčích věcí vybírám Alter Weg III na Böser Turm, pěkných kratších cest do VIIb je tu poměrně dost.
Asi to zkrátíme, směrem dál doprava nás čeká výběžek s nižší věžkou Lehnkupel s pěknými stěnovkami kolem stupně VIII, vysoký, ale poněkud rozchrastaný Lehnriff, famózní Großer Grattturm s velkolepou Finneweg VIIa a pěknými těžšími převislými věcmi v pravé části. O patro výše pak vystoupáme k Fünf Gipfel s velkými klasikami a přes rokli se dostaneme do klidnějších zapadlých koutů s občasnou kráskou jako třeba Sonne und Regen VIIIc na Wurzelturm nebo Wurzelwand VIIa na
Logistika: autem a spíše delší přístupy do kopce (30-60 min)
Lezení: velmi pestrý výběr všech charakterů, obtíží i výšek
Proč sem jet: fakt velké stěny po dírkách a lištách
Proč sem nejezdit: známé lehčí věže bývají poměrně obsypané lezci
SCHRAMMSTEINE
Panorama Schrammsteine
První, co vás po průjezdu hraničním přechodem Schmilka praští do očí, bude určitě vyzývavý hřeben tvořený mohutnými věžemi vysoko nad pravým břehem řeky Labe. Ano, vpravo necháte výše popsanou oblast Schmilka, abyste se dostali do hodně jiného světa, světa Schrammsteinů.
Tuto oblast lze rozdělit na dvě části, již zmíněný hřeben a jeho okolí a pak na skalní obry v čele s veleznámým Falkensteinem a nemenšími Vysokým (Hoher) a Středním (Mittlerer) Torsteinem. Východištěm jsou buď malá parkoviště u řeky, od nichž je to pořádným krpálem ke skalám minimálně půlhodinka nebo parkoviště v Zahnsgrundu zde: 50.9188542N, 14.1902914E. Je to zadarmo, ale nevýhodou je (ne)velikost, ale jinde tu moc nezaparkujete (podél silnice si můžete být téměř jisti pokutou).
Falkenstein, otec skal. Kdo na něm nebyl, jako by nebyl. Na tenhle bezmála stometrový skalní špalek s obvodem téměř půl kilometru vede nespočet stěn, spár, komínů, hran. Logicky se zde začala psát historie lezení v Saském Švýcarsku, ačkoli k prvnímu výstupu z roku 1864 použili gymnasté z Schandau kmeny a žebříčky. Nejlehčí opravdu lezecká cesta z konce devatenáctého století, Schusterweg, je trojka, kde kousíček šprajcovacího komínku vyžaduje zvládání tohoto lezeckého stylu a řada lidí by v ní raději viděla čtyřku. Ach ty dnešní "žebříčkáři"! Obecně je to výpravná záležitost a bezesporu zážitek. Nalezete dobrých 120 metrů. Na vrcholu je dobré mít z průvodce načteno, kudy vede slanění, jinak tu snadno zabloudíte. Když poskočíme výkonnostně o kousek výš, nemůžeme vynechat klasické nepřehlédnutelné VIIa vedoucí spárou od jihu – Südriss nebo Direkt za VIIb. Padesát metrů vytrvalého spárování a nějaká ta omáčka k tomu. O stupínek těžší je oblíbená Reginawand VIIc, RP VIIIa. A zase o kousek poskočíme a náš výběr hvězdičkových výstupů se opět zvýší. Tak třeba legendární Westgrat s narovnáním odspodu VIIIc, Westkante v základní variantě za VIIc, ale raději direktem za VIIIb nebo nejpřímější na tomto kusu skály Über den Drachenrücken za IXa. Ještě kousek více vpravo pak Jižní stěna Süwand VIIIb, která mi ze zmiňovaných legend přišla vlastně nejvážnější. Pro top lezce je asi nejlákavější desítka Bundschillernde Seifenblase, parádní převislá tupá hrana s poměrně dobrým jištěním.
Sousední Hoher a Mittlerer Torstein rozhodně na první pohled nevypadají tak lákavě jako Falkenstein. Jsou to vlastně dvě stolové hory, takoví sražení Ostašové. I tady najdete velké výpravné cesty, ale ta expozice zkrátka chybí. Mezi jednotlivými patry se projdete na některých místech i lesem, tím spíše je nutné mít načteno, kudy dolů. Konkrétně se zastavím pouze u dvou velkých klasik, na Mittlerer Torstein famózní tupý kout Hohe Rippe VIIc a na Hoher Torstein Südwand VIIb. Popojděme blíže k (právem) oblíbenému turistickému cíli Schrammtor. Je to průchod mezi skalními velikány, tak trochu připomínající náš Adršpach. I lezení je tu vlastně Adršpachu tak trochu podobné. Jen spáry jsou často nahrazeny proslulýma saskýma „účkama“. Ty vznikaly vymíláním vodou tekoucí podél malých trhlinek a mají tedy omezenou hloubku. Klasickým zástupcem tohoto stylu lezení je Nordwand VIIIb na nádhernou věž Schrammtorwächter. Krom spár je tu kopa lezení na tření, bohužel často v drolivém pískovci (žlutá barva). Spíše výjimečné jsou pevné voštiny. Zeď jak (promiňte) „hovado“ ze západní strany věže Meurerturm je právem vyhlášená. Cokoli tu vylezete (na výběr osmy a devítky) je fakt výkon. V okolí Schrammtoru si ale zalezou i pohodáři. Je tu řada menších věží s krásnými čtyřkami, pětkami atd. a rozhodně se u nich nemusíte drát spárami nebo komíny (Löschnerwand IV na Spitzerturm nebo Talkante VI na Fotografenspitze). Celý hřeben věží v okolí uzavírá na jihu mohutný Vorderer Torstein. Letem světem, nejlepší pětka Nordweg (tesané stupy), nejlepší sedma Bruchholzkante VIIc nebo Eckerweg VIIa a největší osma Nordpfeiler VIIIc (ach ten materiál).
Zpátky přes bránu, v rychlosti ještě zalomíme hlavu při pohledu na Ostrisse VIIIc na Dreifingerturm, což je linka všech nej, a pomalu opustíme Schrammtor.
Naše kroky vedou o patro výše po turistické cestě na vyhlídku na Schrammsteiny (Schrammsteinaussicht). Po cestě je ještě pár věží, ale já odbočím z cesty doleva dolů až kousek před vyhlídkou, abych se dostal k exponované věži Onkel, ale zejména k výjimečné jehle Tante. Na ní vedou od jihu tři lehčí cesty, zajímavé je, že lákají ty s kruhy, ale přitom ta nejstarší cesta (AW) za pět vede výjimečným materiálem a vykřičník rozhodně nemá oprávněně. Věž je samozřejmě magnetem a málokdy tu budete sami, spíše postojíte ve frontě. Ty výhledy však stojí za to.
Když se vrátíte zpět na turistickou cestu vedoucí k vyhlídce, doporučuji sestoupit i na druhou stranu k věži Müllerstein, kde si užijete více klidu a neméně úchvatné výhledy. Vede tu hodně věcí nižších a středních stupňů obtížnosti, z údolí o patro níže pak velké a hóóódně těžké věci. Zajít můžete i k věži Hinterer Torsteinkegel, opět s lehčími cestami s překrásnými výhledy směrem k Affensteinům (Bloszstock).
Logistika: přístup z parkovišť přímo od Labe prudkou strání, nebo roklí Schießgrund k Falkensteinu a k dalším částem, 30-60 minut
Lezení: pestrý výběr všech charakterů, velikáni i oblé věžky, dost spár a lezení na tření v ne vždy zcela pevném pískovci
Proč sem jet: Falkenstein a další legendy
Proč sem nejezdit: relativně velký turistický ruch, některé hrany a plotny jsou drolivé
WILDENSTEINER GEBIET
Pohled směr Affensteine a Schrammsteine
Naše pouť Saským Švýcarskem se pomalu chýlí ke konci. A přestože je oblast obrovská, my jí ukončíme jen kousek od místa, kde jsme začali. Na dohled od velikánů části Affenstein vyrůstají v horní části údolí Kirnitzchtal menší stolové hory i několik izolovaných věží. Příjezd je jednoduchý, zkrátka zamáváme naší staré známé tramvaji na konečné stanici a pokračujeme údolím. Dá se autem, ale poměrně dobré je i kolo, které lze případně uzamknout v lese nedaleko věží či přímo u nich. Věnovat se podrobněji budu jen jedné části, té, kde je toho nejvíc na jednom místě. Je to místo zároveň nejrušnější, neboť je tu hospůdka a největší skalní brána na německé straně pískovcového blázince v okolí řeky Labe, kopci Neuer Wildenstein.
Jako obvykle je to z údolí řádně do kopce, ale pokud se toho nebojíte, kolo je tu fakt skvělá alternativa. Nejmajestátnější věží je Zyklopenmauer, který nabízí v údolní stěně skvělé cesty po železitých deskách v délkách 20–40 metrů. Vlastně se dá lézt všechno a všechno za to stojí. Nejlépe si zalezou lezci, zvládající stupeň VIIa a výš. Lehčí lezení nabízí v blízkém sousedství stojící věže Wilderer a Wildspitze. Krásné místo pro rodinku, a přitom poněkud dále od turistického frmolu. Blíže turistům jsou cíle těch nejambicióznějších: Wildensteinwand a zejména Blasketturm. Zatímco na prvně jmenovanou věž si ze štěrbiny od sousedního Blasketturmu zalezou parádně devítkaři v převislých solidně jištěných stěnách po chytech, na Blasketturm musíte mít natrénováno ještě o kus více. Je tu namačkaná jedna linka vedle druhé, po dírkách a lištách v absolutně nejlepším pískovci převážně od desítek až po saské maximum XIIc (9a/a+ francouzských). Ostatní zde nejmenované věže jsou spíše méně atraktivní, ale celkově je tento kopec hezké místo s přírodními prolézačkami pro turisty a děti a lze tu strávit nejeden krásný den. Ostatní lezecké cíle Wildensteiner Gebiet se soustředí kolem menšího kopce Alter Wildenstein (jen půlkilometr vzdušnou čarou od Bloszstocku) nebo jsou rozesety dál podél údolí. Jsou to místa klidu a romantiky.
Logistika: přístup z parkovišť v horní části údolí Kirnitzschtal nebo na kole
Lezení: převážně nižší věže stěnového charakteru po chytech
Proč sem jet: hezká romantická místa, stěnové lezení včetně lehčích cest
Proč sem nejezdit: chybí výpravné zážitky vysokých klasik
Co říci na závěr naší poutI největší a zároveň nejstarší klasickou oblastí světa? Leze se tu třetí století, zrodila se tu pravidla volného lezení a zároveň se tu psala historie nejtěžších výstupů v tomto stylu. První VIIIb (7UIAA) má více než sto let! Mám radost, že se Němcům daří uchovat tu tradici a ačkoli si mnozí myslí, že je škoda, že je „hřiště“ omezené jen na věže, lezení je tady na mnoho a mnoho životů. Úplný závěr lezeckého dne si mnozí z nás představí nad chladivým zrzavým mokem. Tak samozřejmě, že české pivo je české pivo, ale obsluha tu obvykle česky hovoří. Přímo ve skalách si zlatavý mok můžete užít (nejen na konci dne) uprostřed Bielatalu na Ottomühle, na Papststeinu, Pfaffensteinu, Liliensteinu, v Grosser Tschandu dole na rozcestí stojícím Zeughausu nebo na posledně jmenovaném vrcholku Neuer Wildenstein.
Ať vám Sasko chutná! Hore zdar!
Petr Resch
text: Petr Resch
foto: archiv Petra Resche
Odstartoval Český pohár v lezení na obtížnost 2024!
V dubnu odstartoval letošní Český pohár v lezení na obtížnost. Jako první se představili nejmladší závodníci v rámci ČP U14, který se konal 6. 4. v Písku, dospělí a mládež přišli na řadu tuto sobotu 20. 4. v Brně, kde zvítězili Tereza Širůčková a Šimon Potůček.
Na píseckou stěnu Lezetop se v sobotu 6. dubna sjelo na 100 závodníků kategorií U10–U14. Každého lezce čekaly dvě klasifikační cesty a pro osm nejlepších z každé kategorie (v některých případech, z důvodu shodného výsledku v kvalifikaci, devět) pak jedna finálová. O cesty se tentokrát postaral Štěpán Volf a mladý stavěč František Danda. Kluci připravili sadu velmi lezecky i divácky zajímavých linií, ale v některých případech trošku podcenili výkonnost našich malých závodníků. Ti se tak museli hodně snažit, aby v obou klasifikačních cestách dosáhli topu nebo se mu alespoň co nejvíce přiblížili a zajistili si tak finálové místo.
Finálové cesty již byly trefeny o něco lépe, ale i přesto v některých případech rozhodoval o medailovém pořadí čas.
U10
1. Michaela Berta Lounková, Richard Bureš
2. Kristýna Zrzavecká, Damián Obr
3. Johana Šircová, Viktor Korba
U12
1. Markéta Vaculíková, Vojtěch Ambroz
2. Sierra Harpur, Tomáš Králík
3. Andrea Buzková, Kryštof Rataj
U14
1. Elen Strculová, Maxmilián Suchan2. Veronika Harmáčková, David Suchý
3. Ema Smékalová, Ondřej Kvapil
Kompletní výsledky - dívky / chlapci
Fotogalerie
V sobotu 20. dubna přišli na řadu mládežnické kategorie a dospělí, pro které se konal první závod ČP v Brně. Na startovním poli chyběla řada favoritů, která momentálně piluje formu do prvních mezinárodních závodů, či v případě mládežnické repre sbíraly body na EPM. Díky tomu ale mělo šanci prosadit se mnoho nových juniorských tváří. Těch, především v mužské části finále, bylo zastoupeno opravdu mnoho, ale jak se ukázalo, závodní zkušenosti byly nakonec klíčovým faktorem.
I zde byly pro závodníky připraveny dvě kvalifikační a jedna finálová cesta. Zatímco finalisté nejmladší kategorie U16, startovali v samostatném kole, pro kategorie U18, U20 a dospělé bylo finále jednotné.
U16
1. Mia Migalová, Lukáš Uherec
2. Klára Preislerová, David Chalcař
3. Elen Lachetová, Jonáš Trejtnar
U18
1. Amálie Zapletalová, Adam Endrle
2. Adéla Vaňková, Antonín Kořenský
3. Kristýna Švastová, Lukáš Trávníček
U20
1. Barbora Bernardová, František Danda
2. Hana Šikulová, Zbyněk Vávra
3. Eliška Suchá, Václav Semrád
ženy/muži
1. Tereza Širůčková, Šimon potůček
2. Ema Galeová, Jáchym Cink
3. Lenka Slezáková, Štěpán Potůček
Kompletní výsledky - ženy / muži, dívky / chlapci
Fotogalerie
M. Košatková, ČHS
