Aj ten hyd mi leze na nervy!
Len to žere, osíra mi dvúr!
Zametat ho mosím
aj ket neni ceuý múj.
Husy, slépky, svine, koze,
to šecko je enem moje, na robotu!
Vďaky žádnej,
enem čekám,
kedy pujdem na žebrotu!
Víš, Agnešo, došua sem za tebú, abych ťa poprosiua o pomoc. Je to taká ošemietná viec, ale, ket máš chvíuenku času, tak ti to povím.
Velice mia trápí, že už tento týdeň máme Velikú noc. Netrápí ma to, že sem si kuchyň neolíčiua, a ani to, že vúbec nemám ešče ukuídzené, jak by sem sceua, ani, že ešče nemám napečené žádné pocheraje, ale ma trápia tý nezhody, co mám s Markú. Šak víš, že je to už trecí týdeň co sa nesmúviame. Ešte ščascí, že tedy na tem rinku, co sa nám to pritrefiuo, nikdo druhý z dzedziny nebyu... ináč nevím, jak by to šecko dopaduo. Velice sme si spolem naubližovaui... Ale o tem až potem.
Poznáš nás, obie. Bývame v jedném dvori už ani nevím kolikeré roky. Aj ket sme sa povadzili k vúli dzetem, a nerás veru, sme sa viedzeli aj hnet udobrit. Ale fčil? Chodzí zdutá, jak koza, ket sa nažere čerstvej jateliny. Báraj na celém tem divadle má ešče viečí podzíl jak já.. Ale ket sem už spomiela kozu...
Scem len dotvrdzit jak sme si dobre vychádzali, dycky a v šeckém. Ket byu rad na mne zametat dvúr, tak sem to zebraua od venkovní brány až po bránku do humna - jak aj ona. Ket sem já, alebo ona, napékua, tak sme si donésui okoštovat a né enem jeden, dva kúštky, ale pre ceú rodzinu. No, abych nezapomieua poviedzet, jak to byuo s tú kozu. Tedy mi velice pomohua. Nevím, de tá moja koza strkaua huavu, ale moseuo jí neco padnút do oka. Ráno sem sa zobudziua na veliké mečání, idem sa podzívat do chueva a koza enem myká huavu, oko nabiehnuté, krvavé, no, strach sa na to dzívat. Ani sem sa jí dotknút nemohua, né, abych jí mohua neco robit s okem. Byua sem velice ráda, ket došua Marka, šak víš, že je velice šikovná a že pú dzedzeiny za ňu chodzí, ket nekomu treba vybrat smítku z oka. Velice šikovne to ví vylízat. Aj sa mi ponúkua, že to oko tej koze vylíže.No, co ti mám povidat, trvauo to, kým sme tú kozu pouožiui. Já sem byua ceuá doudzíraná, ale podariuo sa. Sedua sem si krížem cez kozu, chyciua ju za rohy a nepusciá... aj ket má porádne kopaua! A Marka? Tá si direkt moseua pred tú kozu lehnút, aby jí mohua oko roztáhnút a porádne vylízat. Velice šikovne to spraviua a večer už sem mohua kozu aj podojit. Nebyt teda Marky, tá koza mi mohua aj skapat.
Abych ale došua k temu, co ma trápi. Takto tri týdne sme sa s Markú vybraui na rinek. Já nošku, aj ona nošku s košíkem. Ona nesua na predaj vajcá, já nejaký ten grincajch, odratého králika a ešče nejaké drobnosci. Enem co sem si nošku zložiua, piekne si vieci porozkládua, podzívam sa a Marka stojí predemňú a pusciua sa do mňa, že sem jí místo obsadzia a že ona tam dycky predáva a že paničky sú už na ňu tam zvyklé a že fčil bude moset desi vystávat a nic nepredá .... a já jí na to, že místo nemá vyárendované a že sa možem rozuožit de já scem a suovo dauo suovo a už sme sa hádaui. A velice hnusne. Mosím sa priznat, že sme si robiui velikú haňbu, na kerú ten rinek tak lachko nezapomene. Pre suová sme daueko nemoselui chodzit a nebyuo tej krávy, tej svine a kurvy a špiny a pluli sme na sebia ešče horší suová. A nezostauo enem pri suovách, začaui sme si ze zloscú vyhádzovat aj sukne až nad huavu, aby sme ukázali, že kerá sme čistotnejšá, ket sme si nadávali do všelijakých špín....
A ket už Marka neviedzeua jak dál, tak sa jí poriuo poviedzet, že: enem mi ty dojdzi, ty sviňo jedna špinavá, aby tvojí koze oko vylízaua, víš co, rit jí vylížem!... A byuo to. Chvíu cicho a potom strašný smích. Ani sme si v tej zviadze nevšimui, že okouo nás byua hromada ludzí. Marka ešte chvíu ostaua v predkuone, potom sa pomaui narovnaua, sukňa sa jí samospádem daua naporádek, chyciua puachetku a velice friško utékua...
Já sem prodaua moje vieci, aj její vajcá. Došua sem dom a mysleua sem, že sa na tem zasmiejeme a život pujde dál. Daua sem jí utŕžené peníze a ona nepoviedzeua ani piekne dzekujem, enem na mňa zahlédua, jak keby sem jí podpáliua dum. A odtedy ma obchádza, jak naozaj nejakú špinu.
Jak vidzíš, Agnešo, ublížiui sme si obie. Kerá víc? Já za to nemožem, že jí sa dostauo vícej posmiechu. A tak by sem si od ní sceua vyžádat pred spoviedzú odpuščení, lebo mi pán farár nedá po spoviedzi rozhrešení. A nescem dojít aj k druhé haňbe - abych odchádzaua od spoviedze bez rozhrešeňá.
Aj ty mi, Agnešo, odpusci, ket sem ti v nečem ublížiua. Je pravda, že ťa furt otravujem s tyma mojíma nárekama, ale, poviec, za kým mám ít, ket né za tebú?
Budem stríhnút cez okno, ket pujdeš od Marky, zastav sa a povíš mi, jaks pochodziua.
Dzekujem ti, Agnešo!
