Po odvysielaní seriálu Českej televízie nakrúteného podľa vodácko-horáckej trilógie Zdeňka Šmída a knižnom vydaní scenára Volejem i peřejemi napísal autor ďalšiu knižku, ktorá má znovu v titule jeho obľúbený motív Proč bychom se... aneb... Tentoraz znie názov Proč bychom se nepřiznali aneb Jak to bylo dopravdy. Vydavateľ, vychádzajúc z autorovho predslovu, charakterizuje knihu ako akúsi rukoväť pre všetkých verných čitateľov, ktorých zaujíma, či sú populárne postavy zo Šmídových príbehov ozajstné, aké majú povolania, kto si koho zobral za manželku (manžela) a podobne.
Autor o okolnostiach zrodu knihy píše:
Nacházím se ve věku, kdy mí vrstevníci přestávají své paměti psát, protože si už nic nepamatují. Chápejte proto, moji shovívaví čtenáři, tuhle knížku jako zoufalý pokus zachránit z mých vodáckých vzpomínek, co se ještě zachránit dá. Česká televize totiž na námět mých knížek natočila s mým souhlasem desetidílný seriál. Následkem té senzace mi mí věrní čtenáři, vodáčtí fundamentalisté, horolezci, učitelé, turisté, důchodci i děti budou slovem i písmem klást nejméně tři otázky: 1) jak sem mohl svolit k takovémju znesvěcení vodácké bible, 2) jak to, že tam není Ofélie, 3. co jsem si vymyslil a co je pravda, zda opravdu někdy žili Sumec, Lucie a Keny, jaké civilní povolání má Bongo, který hrdina jsem já, která ženská hrdinka je má žena a jak si zodpovím, že jsem dal utratit Křižáka. Čelit rozhořčené mase mých včerejších ctitelů nebude lehké. Proto jsem se rozhodl napsat tuhle rukověť pro všechny, kterí pořád nechtějí uvěrit, že literatura není ve většine případů ničím víc než snůškou výmyslů, i když se mezi ně někdy připlete pravda. K vám, milí čtenáři, mám pak tři přání:
1) Vy všichni, které seriál zklamal, omluvte jeho pachatele. Převést literární text na obrazovku není zdaleka také jednoduché, jak se vám možná zdá. Zejména jde-li o obrazovku televizních stanic, jejichž zaklínadlem je tak řečená SLEDOVANOST pořadu, což v řeči prostého lidu znamená "aby to bylo tak ňák uplně pro všechny". Skloubit tento požadavek s málo dějovým textem mé vodácké knížky je těžší, než protáhnout velblouda uchem jehly.
2) Neposílejte mi vyčítavé dopisy. Na oplátku vám slibuji, že nikoho dalšího z mých hrdinů nezabiju.
3) Netelefonujte a nepište mi vůbec, u všech sladkovodních velryb! Víc, než je v téhle knížce, už stejně neprozradím!
4) Ujišťuji vás, že novináři, kteří budou našemu seriálu spílat, nikdy neměli tak dobré kamarády, jako mám já, a tak z pouhé závisti snovají po způsobu pavouků působivé, často až nesrozumitelné věty, které v překladu do normální češtiny znějí: Tě prsk. Vy ste tomu dali.
Či autor prezradil dosť a či by mohol ešte viac, to ťažko posúdiť. V každom prípade knižka pôsobí ako hodnoverné svedectvo. Už aj preto, že je v nej, tak ako v jej predchodkyniach humor, a nechýbajú ani dobové fotografie z archívu autora a jeho priateľov.
Pripojte komentár
