Ukážka z knihy Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii

"Táto knižka je prvým dielom dnes už kultovej série knižiek o partii vodákov," informuje nás anotácia vydavateľa - českého vydavateľstva Olympia - a dodáva, že ide o "jednu z mála knih, od ktorých sa čitateľ neodtrhne, a nad ktorými sa od srdca zasmeje, pretože i ten, kto nikdy nesplavoval Lužnicu a dalšie toky našej vlasti, o tom niečo počul a rozhodne bol tiež mladý ako členovia partie z týchto príbehov".

Knižka prvýkrát vyšla v roku 1979 a dnes má čitateľ k dispozícii už jej tretie vydanie s ilustráciami Adolfa Borna. Čo od nej môže očakávať: Vodácke historky, vodácku abecedu, vodácke pesničky a veršíky a veľa humoru i príbeh lásky, opäť rámcovaný vodou. Knižka sa hodí aj pre nevodákov, ale ten kto pričuchol k vôni rieky, sa do nej asi zamiluje viac ako nevodáci. Pokúsili sme sa vybrať jednu ukážku, ktorá je však len jednorozmerná, nevystihuje ďalšie roviny knižky. Tou sú veršovačky ako je: "Když Franta stratil Madlu a zahnal třápění, tak slíbil svýmu pádlu, že se s ním vožení..." A tým ďalším rozmerom je spomínaný príbeh lásky - dialóg s Oféliou, ktorú napokon rozprávač pustí k vode - ale nedajte sa pomýliť - on je tam s ňou. Takže je to krásny happy-end.

Nasleduje ukážka:

Z LODNÍHO DENÍKU

Středa 3. července. Velmi jsem se mýlila, když jsem se domnívala, že vodácký rychlokurs je vhodný jen pro bytosti duševně zakrnělé. Je pravdou, že uspořádáním rychlokursu si kormidelníci odreagovávali komplexy méněcennosti získané bůhvíkde, ale ani pro mne nebyl jejich rozmar bez významu. Zhlédla jsem film Zálesák a viděla jsem, že jízda peřejemi nic není. Sám zálesák se přitom příjemně usmíval. Jeho dívka sice peřeje nesjela a vylovili ji Indiáni, to však není typický případ, neboť dívka byla němá. Po dnešku však vím, že moje osobní neštěstí spočívá v tom, že na Lužnici se Indiáni nevyskytují.

Keny, můj kormidelník, se vrátil odpoledne bez lodi. Napřed jsem nebyla ráda. Teď jsem ale ráda a doufám, že vlak, v němž loď vezou, se srazí a loď bude mít jen dva rozměry na způsob lívance, takže bude k plavbě nepoužitelná. Nebo že ji někdo prošlápne. Nebo že ji ukradne konduktér. Já se pak budu opalovat na louce, zatímco moje šílená parta se bude topit v peřejích.

Křižák nám půjčil svou loď, kterou nazývá Huron. Naskoč, řekl Keny. Vložila jsem do lodi nohu, ale loď sebou hnula! Odmítla jsem nastoupit za takových okolností. Keny vytáhl zadek lodi na písek. Opět jsem musela nastoupit. Držela jsem se okrajů. Dokud jsem lezla lodi po zadku, byl klid, ale jak jsem se dostala na předek, loď začala příšerně vyvádět. To je normální, řekl Keny, sedni si! To vůbec není normální! Křižákova loď má určitě konstrukční závadu, protože taková labilita není přirozená. Neudrží se na stojaté vodě v klidu ani dva metry. Což potom na vodě divoké! Keny loď odstrčil. Usedl mi komár na koleno, ale věděla jsem, že jak ho plácnu, loď se převrátí. A tak jsem dovolila, aby sál mou krev. Třeba dostanu malárii a nebudu muset jet dál. Loď jela, břehy utíkaly dozadu a náhodou se pořád nic nestalo.

Keny chtěl, abych mu podala sirky. Rozzlobilo mě to, protože abych to mohla udělat, musela jsem se a) sklonit na dno lodi, b) zvednout ruku se sirkami, c) pootočit se dozadu, d) natáhnout ruku s horní polovinou těla přes půl lodi, e) spojit svou ruku s rukou kormidelníka, f) vrátit se opět do původní polohy. Keny je hazardér.

Loď se strašlivě rozkolísala a já se chytila bortů, abych ji srovnala. Neblbni, vždyť to zvrhneš, křičel Keny. Bodejť by se to nezvrhlo, odvětila jsem, když zanedbáváš základní poučky o rovnováze. Keny řekl, že základní poučky ještě nikomu nepřevrátily loď, a jestli ji něco převrátí, tak jedině moje zbrklé pohyby. Opáčila jsem, že jedině díky mým zbrklým pohybům se dosud netopíme, že je kůň a ať si koupí motorku. Kenyho to velmi rozčililo a hádali jsme se celý rychlokurs, tedy asi půl hodiny. Nevím, proč Křižák říká své lodi Huron. Je dobrá jedině na zvrhnutí. Měl by jí říkat Zvrhlík. Měl by ji zařadit do kolotoče mezi ostatní houpačky, tam by se na ní aspoň nikdo neutopil. A Keny by měl u houpaček vybírat, je to sprostý mladík a k ničemu jinému se nehodí.

Ale když jsme jeli na lodi a minutu jsme se nehádali a já na chvíli zapomněla, jak je to nebezpečné, bylo mi moc hezky. Až se mi na chvíli zatočila hlava. Je to běžná psychická reakce, protože vím, že odsouzenci před popravou se také radují úplně ze všeho. Vědí, že to vidí naposled. Když jsem vystupovala, podal mi Keny ruku a podle se zasmál. Na to mu nenaletím, hulvátovi. Večer jsem mu opekla buřta jenom proto, abych viděla, s jakým primitivním výrazem jej bude požírat. Což se mi podařilo.

Zapsala LUCIE

Pripojte komentár