Päťnásobné škádlenie Zubatej so šťastným koncom

To, čo bolo už vopred ohlásené, sa stalo. Česká dvojica Marek Holeček a Zdeněk Hák dostala horolezeckého oskara - Zlaté cepíny (Piolets d'Or) za prvovýstup alpským štýlom na Gašerbrum I (8068 m). Marek Holeček sa o prvovýstup v juhozápadnej stene pokúšal päťkrát. Pri druhom pokuse v roku 2013 zahynul jeho spolulezec Zdeněk Hrubý. Potom sa tam vybral ešte trikrát, vždy s iným spolulezcom. Lezci pri výstupe prechádzali okolo miesta, kde ostal Zdeněk Hrubý.

V roku 2015 sa kvôli počasiu Holeček musel spolu s Tomášom Petrečkom otočiť vo výške 7000 m a v roku 2016 spolu s Ondrom Mandulom uviazli na niekoľko dní v zóne smrti nad 7200 m (dostali sa až do 7700 m) a celý "výlet" im trval až 14 dní! Holečkovi omrzli prsty na nohách. Až pri poslednom pokuse v lete 2017 Holeček spolu s Hákom preškádlili i Zubatú aj horu.

Vďaka tomu, že Holeček je aj zdatným psavcom, máme k dispozícii viacero povšimnutiahodných výpovedí tohto popredného svetového výškového horolezca.

Právě díky přátelskému prvku, jež doprovázel mé kroky, nedokážu zařadit sápání po šutrech, nebo brouzdání v chladivých horách do škatulky sport, ale jako bližší přívlastek bych dal životní styl. Tím nechci naznačit, že lezení má proti jiným sportovním aktivitám nějaký hlubší oduševnělý význam. Chraň bůh. Jedná se o čistokrevné sobectví. Nicméně rozdíl spočívá v extrémním a dlouhodobém tlaku, kde za chybou číhá jen smrt. Vzájemné pouto důvěry vybudované právě na zážitcích, kde potřeba jeden druhého, jsou více než jen přátelstvím, ale nutností. Některé okamžiky, které naskládá osud, znamenají několikadenní boj o záchranu. Vůbec nejde v tom momentě třeba o vysněnou touhu, tudíž dolézt na vrchol, ale zcela o triviální drobnost, jako je přežít.

Hledíme s vírou k nebi,
však se zemí jsme pevně spojeni.
Jakou cenu by mělo naše žití,
bez vášně a snů...

Marek Holeček popisuje aj krízový okamih pri aklimatizačnom výstupe na predvrchol Gé jednotky v úspešnom roku 2017, keď ho podržal spolulezec:

S dávkou sebezapření, to jakž takž šlo, ale štěstí nelze stále pokoušet do nekonečna. Stalo se přesně předvídatelné. Vzduchem proběhlo zlověstné prasknutí, jak když zlomíte kost, nebo tlustou větev a tuny sněhu se daly do pohybu. Vše se odehrálo, jak ve zpomaleném filmu, přestože se jednalo o zlomek vteřiny. Cítil jsem, že ztrácím oporu pod nohama a kredenc sněhu, na které jsem stál, se sune nezadržitelně dolů. V posledním možném okamžiku, buď shodou náhod, nebo zažitého reflexu se odrážím s odtrhnuté převěje. Připomíná to scénu z Pána prstenů, kdy Legolas, na rozdíl ode mne s elegantní lehkostí, odskakuje od zbytků pod ním bortícího se mostu. Já padám na bok a začínám se kutálet strání, přitom registruju lehký chaos v Háčkově pohybu. On samozřejmě čekal, že zmizím za hranou a bude muset zalehnout do protiváhy, aby lanem zastavil můj pád. Situace se ale vyvinula zcela opačně. Mé tělo, připomínající pytel harampádí, se valí na stejnou stranu, kde stojí Zdenda. Vyhlídky na zastavení se tím výrazně zhoršují. Nabízí se spíše alternativa dvou kutálejících brambor 70stupňovým svahem. Ovšem, kde je ubráno, může být i dáno. Hluboký sníh mě zastavuje. Bez váhání se hrabu na nohy a vytahuji ty nejzemitější kletby, přičemž hrozím pěstí neviditelnému škarohlýdovi. Pak se dívám na Zdendu, kde překvapení se stabilizovalo do úsměvu.

Skúsenosti sú pri riskantnom lezeckom podnikaní konfrontované s náhodilosťou:

Budiž oslavováni ti, kterým vyšla zdrženlivost, nebo naopak rozhodnost jít kupředu. Jednoznačně nicméně platí, čím vyšší podíl rizika, tím menší pravděpodobnost úspěchu. Pokud ovšem začnu dělat kroky jen v okruhu těch „jistých“, tak bych se teoreticky od narození nikam dál nepohnul. Pravda je, že s přibývající znalostí a nasbíranou negativní zkušeností, zbrklé odvahy ubývá. Pak nezbývá, než pokud nemáme vymydleno, snažit se více rozumem ovlivňovat záměr, ale empirie, ta potvora prohnaná i tak zůstává. Zde platí okřídlená slova, že spravedlnost je slepá. Protože i malé loterijní procento náhody, může v klídku zvítězit, oproti otěžím, u kterých máte pocit, že je pevně dřímáte v rukou.

Veľmi dobrú rekapituláciu svojich piatich pokusov na Gašerbrume I ponúka Marek Holeček v nasledujúcom videodokumente.

Cestu dokonanú v roku 2017 nazvali Satisfaction! (Na pamiatku Zdeňkovi Hrubému). Obtiažnosť ED+ (M7, WI 5+), sklon 70°, dĺžka 3000 m. Lezci vystupovali na vrchol 6 dní, pričom tesne pod vrcholom boli prinútení bivakovať vo výške 8000 m. Predtým museli vo výške 7800 metrov prekonávať skalný pás a prelezenie púhych 80 metrov im trvalo 12 hodín. Zostup nadol potom trval dva dni a do základného tábora sa vrátili po ôsmich dňoch.

Ďalšie video, v ktorom si lezci - ešte plní síl - pred výstupom trocha zahrali grotesku, je z predposledného pokusu o prvovýstup v roku 2016. Pripravil Ondra Mandula.

Fotografie a citácie prevzaté zo stránok Mareka Holečka.

Pripravil Vlado Bibel.