Křížem krážem Saským Švýcarskem s Petrem Reschem 3/3
Třetí a poslední pokračování série o lezení v Sasku, kterou připravil skvělý lezec a sběratel "meisterwegů" Petr Resch, nás tentokrát zavede do oblíbených a známých oblastí Rathen, Schmilka, Schrammsteine a Wildensteiner Gebiet.
Článek je pokračováním dvou předešlých dílů, které vyšli v průběhu března při příležitosti 160 let výročí saského lezení. V nich jsme se dozvěděli podrobnosti o oblastech Affenstein, Bielatal a Brand – celé znení si můžete přečíst zde a o oblastech Gebiet der Steine, Großer Zschand a Kleiner Zschand celé znení tohoto dílu si můžete přečíst zde.
RATHEN
Údolí Labe od věže Wartturm
Rathen je nejdále, po proudu řeky Labe ležící, oblastí Saského Švýcarska (dovoluji si spojit Rathen s malou, ještě o kousek západněji položenou částí „Wehlensteiner Gebiet“, neboť charakterem se oblasti zásadně neliší). Rathen, to jsou samá superlativa: obrovské zdi i roztomilé věžky s chyty, blivajzní krachláče a vysolené humusy, nádherné výhledy do údolí Labe, nekonečný proud turistů na slavném mostě Bastei... Než se tu zorientujete, možná se občas spálíte, ale to zkoušení za to rozhodně stojí. Je tu totiž všechno – charakterem i obtížností (krom absolutních pekel). Materiál je tu nejměkčí z celého Saska, striktně se proto držte pravidla lezení na suché skále.
Pouť začneme od západu, tedy roklemi Wehlenu a rathenským Hirschgrundem. Jedná se vesměs o klidnější oblasti s věžemi ve svazích. Rozhodně se vyplatí jít po hvězdičkách, ovšem pozor, na populárkách, jako je třeba exklusivní dvouhvězdičková pětka jižní stěnou na Hirschgrundkegel, můžete také potkat „pionýrský“ oddíl, který je schopen cestu/věž zabrat na celý den. Nevím, zda to bylo štěstí nebo běžný stav, ale my jsme si vždy užívali pohodu a klid na věži Wartturm, do které jsme se doslova zamilovali. Z jihu na ní vede pestrý výběr dvacetimetrových sedmiček nádhernou pevnou voštinatou kolmicí, a ta panoramata! Vysoko nad Labem pozorujete vzdálený mumraj, parníčky, vláčky... Velkým turistickým zážitkem (v dobrém slova smyslu) je cesta odtud k Mnichovi (Mönch, která vede po tenoučké exponované pěšiné uprostřed vysokánských zdí – a stále ty famózní výhledy.
Co se týče přístupu, nezbyde nám asi nic lepšího, než využít centrum komerce a japonského turismu a hrábnout pro 12 EUR, abychom mohli vyjít odsud: 50.9667603N, 14.0656019E. Vystačíte s běžnou platební kartou. Toto parkoviště je východištěm i pro věže v okolí zmíněné stavby Basteibrücke. Přijít se dá i zespodu od Labe (možnost s přívozem z druhého břehu) nebo ze vzdálenějších parkovišť, o nichž se zmíním v souvislosti s dalšími částmi. Protože úplně nemusím, aby mi spottera dělal náhodný turista, část kolem mostu vynechám a hurá na Mnicha (Mönch)! Tahle krásná věž s nabídkou velmi rozmanitého lezení téměř všech stupňů obtížnosti letos slaví 150 let od prvního výstupu horolezců, již dříve byla součástí hradu Neurathen. Když jsme u těch výročí a milníků, výstup Südostweg III, který rozhodně lze doporučit, je považován za vůbec první cestu ve volném stylu bez jakýchkoli pomůcek v saském Švýcarsku. Skála na Mnichovi je vesměs kvalitní, proto je tu o víkendech poměrně plno. Nádherné jsou kromě výše zmíněné komínové klasiky jižní stěny (V až VIIa) a pak smyčková etuda Nordverschneidung za VIIIa, kde cvaknutím kruhu v nějakých 25 metrech prakticky skončí obtíže. Zanoříme-li se hlouběji do Wehlergrundu, na jehož dně se nachází přírodní divadlo, můžeme si vychutnat velkolepé krásné cesty na věže, které daly rokli název (Wehlertürme), nebo se drát dále na konec údolí a doslova si sypat popel (vlastně písek) na hlavu, kam že jsme to vlezli.
Rychle pryč na „husy“. Oblast kolem „Hus“ (Gans-Felsen, -Kopf, -Riff, -Scheibe...) je oblastí velkých věží s velkorysými linkami i menších kousků s krásnými lehčími cestami. Cest je tu na mnoho a mnoho dní, a to jak vystrčených na slunci, tak ukrytých. Absolutní většina ale na větru. Je to také krásné exponované místo a už poněkud dále od davů, které můžete sledovat přes údolí. Z toho množství cest těžko vybrat, ale velmi právem oblíbená jsou normálka na Wehlnadel (V, nebo odspodu S-Wand za VIIa), exponované sedmáčko Arymundweg na Hinterer Gansfels, úplní pohodáři prostoupí jistě mohutný klasický komín Gühnekamin III na Vorderer Gansfels. Kratší věci vedou na volně stojící věž Gansscheibe (O-Kante za V nebo jasná linka v jižní stěně za IXa).
Teď už na nás z protějšího svahu kyne majestátní Höllenhundturm. Na pohled možná připomene skaláckého Kapelníka, ale charakter lezení v pevných dírách nelze připodobnit k ničemu. Kdo leze osmy, dá si Talweg VIIIa, Herrenpartie VIIIb nebo Violette Verschneidung VIIIa. Západní hrana je trochu lehčí a (nejlépe s údolní variantou, oboje VIIc) nechá vás také nahlédnout do neopakovatelné žluté zdi (samozřejmostí jsou dvě hvězdičky). Věže v okolí se sice vedle tohoto velikána jakoby skromně krčí, ale neprávem. Na výběr je zde řada linií s délkou i přes padesát metrů v obtížnostech převážně od VI do VIIc, na věži Eule se mlsně zastaví desítkaři (Fata morgana od silných Čechů: zeď, sedm kruhů, dvě hvězdičky). Okolí Höllenhunda je místo, kam je asi lepší nechodit shora, ale zaparkovat na druhém břehu Labe, pak přívozem a okolo přehrady dojít až sem. Toto je alternativa i pro spodní části „Hus“.
Rathen je obrovský (spoustu jsme toho vynechali), ale ještě chvíli tu zůstaneme, abychom se podívali také na druhou stranu údolí potoka Grünbach. V podstatě jsou tu tři seskupení skal seřazená od SZ k JV podle velikosti. První částí je Lokomotiva a její okolí. Cesty z jihu přímo na tuto romantickou věž vedou krásnou skálou v černých stěnách a určitě nejsou vhodné do horka. Sever je opak, ale lezeckých možností je tu méně. Nabízí se hezká trojka a můžete zkusit pětkový přepad z Lokomotive-Dom na Lokomotive-Esse. Píšou, že do výšky postavy 165 cm a méně skálu naproti minete a prosvištíte do komína pod vámi. Já jsem tu se svými 168 cm pověsil svůj vůbec historicky nejlehčí pytel. To snad raději vykřičníkovou osmu nebo nádhernou sportovně jištěnou desítku, což jsou parády severní stěny „Esse“.
V těsném sousedství se nachází Honigstein, rozložitá věž s více než stovkou cest. Nejvíce lákají pěkné stěnové sedmy až devítky v severních stěnách, ale vystoupíte sem i jedničkou. V těsné blízkosti je pár dalších věží. Přístup je od menšího bezplatného parkoviště 50.9742097N, 14.0934950E.
Druhým seskupením v řadě na východ od Grünbachu je okolí Feldkopfů. Na Türkenkopf si určitě vylezte parádní dvoudélkovou petičku z údolí (Südwand, pětka za vyhýbání se divokým včelám, jinak je to lehčí), na Westlischer Feldkopf vede vyzývavá osma tupou padesátimetrovou hranou Krümmelkante, ale asi nejvíce bych doporučil věž Talwächter s řadou krásných lehkých cest. Absolutní perla je Ostkante za VI. Přístup buď z Rathenu nebo od severu z neplaceného parkoviště 50.9605642N, 14.1054947E.
Posledním výraznějším uskupením jsou věže v okolí kopce Gamrig. Sem asi zajdete, až vám dojdou další vrcholy a budete chtít poznat něco nového.
Logistika: autem nebo busem a různě dlouhé přístupy
Lezení: od všeho něco, pro pískovcové začátečníky dvojka těsně za Bielatalem
Proč sem jet: pestrý výběr lezení
Proč sem nejezdit: občas hnusná skála a více než čilý turistický ruch
SCHMILKA
Petr na vrcholu Teufelsturm
Je libo dvacetimetrovu trojku ve stěně? Je tady. Třicetimetrovou zeď po dírkách a lištách s pevností žuly? Jo, je tady. Šedesátimetrovou hranu starou osmdesát let se dvěma kruhy? Jo, je tady. Nebo dvoukrokovou dvanáctku? I ta je tady. A co takhle širočinu, oblou hranu, plotnu na tření, technickou prstovačku... nebo lámavý solivý hnus? Jo, proč ne.
Schmilka je pokračováním tuzemského pravého labského břehu, a i přesto je tu charakter lezení a vlastně i přírody velmi odlišný. Jedná se o otevřené údolí zaříznuté hluboko do stráně, kolmo na řeku s řadou bočních větví. Díky tomu zde najdete věže jak vyhřáté sluncem, tak ve stínu, na větru i více zastrčené. Přijít se dá pěšky i z Čech, ale spíše budete volit možnost parkování přímo poblíž bývalé budovy strážců státní hranice (v poslední době hodně omezené kvůli kontrolám uprchlíků) nebo placená parkoviště v centru obce Schmilka. Světe div se, ke skalám je to do kopce, poměrně slušného. Každopádně zapomeňte na kolo, cesty by příjezd k řadě věží sice umožňovaly, ale je to zakázané.
Obrovský kotel stěn a věží vezmeme zhruba zleva doprava a zastavíme se na těch významnějších místech. A tím prvním – nej, nej, nej je bezesporu Teufelsturm. Tenhle padesátimetrový skalní špalek si asi bude chtít vylézt každý, kdo na to má. Nejjednodušší výstup je však za VIIb. Nejlákavější věci vedou bezesporu v údolní stěně, sama údolka je poměrně sjízdné VIIIb, doporučit lze určitě i O-Wand VIIIc, přestože má vykřičník. Pokud jste si jistí v zakládání smyček, dokážete děsivě vypadající úsek k prvnímu kruhu poměrně solidně zajistit. Skála je absolutně betonová!
Druhé naše zastavení je v okolí rozsáhlé věže Rauschenstein a po cestě je ještě například obrovská Breite-Kluft-Turm, která mě až tak nenadchla, nicméně nabízí velká klasická dobrodružství spíše vyšších stupňů obtížnosti. Hřeben u Rauschensteinu je klasický příklad skupin věží, kde si zaleze každý. Když to vezmeme zleva, lákají nás menší věže s lehčími cestami. Tak třeba krásná údolka S-Wand na věž Schützenkopf, klasická trojka na Nachbar, pro milovníky klasik včetně kousku širší spáry stará cesta Alter Weg VIIa na Rauschentorwächter. Eldorádem pro nevýkonnostní plotnaře je jižní stěna věže Klimmerstein (od čtyřek po VIIc). Stěna je na větru a slunci, takže brzy vysychá. Samotný Rauschenstein je poněkud vážnější záležitost, cesty mají kolem šedesáti metrů. Skvostem je Gondakante za VIIIa nebo její soused Stirnkante IXb. Kdo na to má, zajde ze severu na legendární desítky v čele s nádhernou Hexentanz Xa, Xb RP, a kdo rád výpravné nekonečné žlaby a komínky, dá si Alter Südweg, jednu z nejdelších dvojek oblasti.
V těsném sousedství stojí pěkná vystrčená věž Winklerturm s pěknými klasickými cestami kolem třiceti metrů od čtyřek do osmiček (ve srovnání s Klimmersteinem poněkud vážnější). Zase popojdeme a do očí nás praští Falkentürme. Není zase tak jednoduché se na ně dostat, jak by si asi každý přál. Vesměs se připravte na široké komíny, plotny, přepady, spáry nebo desítkové stěnovky. Kdo na to má, užije si tu nejlepší skálu a krásnou expozici.
O další kousek dál oblast kolem rozsáhlé a obrovské věže Nebelturm. Docela se mi líbila šestka z jihu na věž Stiegenwächter, samotný Nebelturm má sice dole na místní poměry nevídaný strop (s famózním Xc), ale horní část věže je lámavý a solivý humus. Takže rychle na další nádheru, která má pro tuzemce trochu krkolomným název Turm am Verborgenen Horn. Pokud nechcete lézt klasický komín, nabízí tato věž spíše výstupy vážnějšího charakteru, ale rozhodně stojí za to. Nejlehčí parádní klasikou v masivní jižní stěně je dobře jištěná a jistitelná cesta Lorenztürmerweg VIIb. Silnější borci nemohou vynechat Heile Welt IXb, ze kterého najdete na sítích prastaré video a konečně bych rád zmínil Westwand VIIIc, která má sice vykřičník a vyžadujete tedy kontrolované zvládání osmého stupně, ale spodní část je po klasických pevných škrabkách – mňam, mňam.
Pomalu se zanoříme do hlavního ramene oblasti Schmilky, Heringsgrundu. Klasickou sedmu na Heringsgrundnadel MUSÍ každý, alternativně VIIc z jihu. Ideální je sem zajít mimo víkend, věž je oblíbená a obsypaná. Velké stěnové lezení nabízí sousední Muschelkopf (osmy a devítky), místní často končí pod výlezovými spárami. Za mě ještě mnohem hezčí je stěna Bussardwand s padesátimetrovými rozumně zajištěnými kolmicemi od VIIc (Direkte Südwand) do VIIIc (Directe Sockelwand). Za lehčími, kratšími věžemi je zapotřebí vystoupat o patro výše (Busard a Bussardtürme), ale není to to nejlepší, co oblast nabízí.
Abychom se tu moc nezasekli, proletíme rychle velikány Fluchtwand, Püschnerturm, Schwarzes Horn, Märschenturm a jejich okolí, kde se nachází obrovské zdi a občas i nějaký spárový klenot (širočina Schiefer Tod za VIIIb na Schwarzes Horn), a které jsou hřištěm pro vyspělejší hráče, a pomyslně přeběhneme přes údolí k věžím v okolí Lolaturm.
Zcela otevřeně, dojdeme k části, kde je největší lezecký ruch z celé Schmilky. A oprávněně. Na menší věže tu vedou převážně stěnové výstupy od trojek do desítky ve famózním matroši. Ten se poněkud zhoršuje směrem doprava (Lehnwand). Na „Lolku“ je první jasná volba klasický SW-Wand od Arnolda, sjízdné VIIIb, krásná je narovnávací desítka Allerletzte Chanze a hodně zajímavá trhlinečka za rohem – Herbstvariante klasického Aehliweg. Z lehčích věcí vybírám Alter Weg III na Böser Turm, pěkných kratších cest do VIIb je tu poměrně dost.
Asi to zkrátíme, směrem dál doprava nás čeká výběžek s nižší věžkou Lehnkupel s pěknými stěnovkami kolem stupně VIII, vysoký, ale poněkud rozchrastaný Lehnriff, famózní Großer Grattturm s velkolepou Finneweg VIIa a pěknými těžšími převislými věcmi v pravé části. O patro výše pak vystoupáme k Fünf Gipfel s velkými klasikami a přes rokli se dostaneme do klidnějších zapadlých koutů s občasnou kráskou jako třeba Sonne und Regen VIIIc na Wurzelturm nebo Wurzelwand VIIa na
Logistika: autem a spíše delší přístupy do kopce (30-60 min)
Lezení: velmi pestrý výběr všech charakterů, obtíží i výšek
Proč sem jet: fakt velké stěny po dírkách a lištách
Proč sem nejezdit: známé lehčí věže bývají poměrně obsypané lezci
SCHRAMMSTEINE
Panorama Schrammsteine
První, co vás po průjezdu hraničním přechodem Schmilka praští do očí, bude určitě vyzývavý hřeben tvořený mohutnými věžemi vysoko nad pravým břehem řeky Labe. Ano, vpravo necháte výše popsanou oblast Schmilka, abyste se dostali do hodně jiného světa, světa Schrammsteinů.
Tuto oblast lze rozdělit na dvě části, již zmíněný hřeben a jeho okolí a pak na skalní obry v čele s veleznámým Falkensteinem a nemenšími Vysokým (Hoher) a Středním (Mittlerer) Torsteinem. Východištěm jsou buď malá parkoviště u řeky, od nichž je to pořádným krpálem ke skalám minimálně půlhodinka nebo parkoviště v Zahnsgrundu zde: 50.9188542N, 14.1902914E. Je to zadarmo, ale nevýhodou je (ne)velikost, ale jinde tu moc nezaparkujete (podél silnice si můžete být téměř jisti pokutou).
Falkenstein, otec skal. Kdo na něm nebyl, jako by nebyl. Na tenhle bezmála stometrový skalní špalek s obvodem téměř půl kilometru vede nespočet stěn, spár, komínů, hran. Logicky se zde začala psát historie lezení v Saském Švýcarsku, ačkoli k prvnímu výstupu z roku 1864 použili gymnasté z Schandau kmeny a žebříčky. Nejlehčí opravdu lezecká cesta z konce devatenáctého století, Schusterweg, je trojka, kde kousíček šprajcovacího komínku vyžaduje zvládání tohoto lezeckého stylu a řada lidí by v ní raději viděla čtyřku. Ach ty dnešní "žebříčkáři"! Obecně je to výpravná záležitost a bezesporu zážitek. Nalezete dobrých 120 metrů. Na vrcholu je dobré mít z průvodce načteno, kudy vede slanění, jinak tu snadno zabloudíte. Když poskočíme výkonnostně o kousek výš, nemůžeme vynechat klasické nepřehlédnutelné VIIa vedoucí spárou od jihu – Südriss nebo Direkt za VIIb. Padesát metrů vytrvalého spárování a nějaká ta omáčka k tomu. O stupínek těžší je oblíbená Reginawand VIIc, RP VIIIa. A zase o kousek poskočíme a náš výběr hvězdičkových výstupů se opět zvýší. Tak třeba legendární Westgrat s narovnáním odspodu VIIIc, Westkante v základní variantě za VIIc, ale raději direktem za VIIIb nebo nejpřímější na tomto kusu skály Über den Drachenrücken za IXa. Ještě kousek více vpravo pak Jižní stěna Süwand VIIIb, která mi ze zmiňovaných legend přišla vlastně nejvážnější. Pro top lezce je asi nejlákavější desítka Bundschillernde Seifenblase, parádní převislá tupá hrana s poměrně dobrým jištěním.
Sousední Hoher a Mittlerer Torstein rozhodně na první pohled nevypadají tak lákavě jako Falkenstein. Jsou to vlastně dvě stolové hory, takoví sražení Ostašové. I tady najdete velké výpravné cesty, ale ta expozice zkrátka chybí. Mezi jednotlivými patry se projdete na některých místech i lesem, tím spíše je nutné mít načteno, kudy dolů. Konkrétně se zastavím pouze u dvou velkých klasik, na Mittlerer Torstein famózní tupý kout Hohe Rippe VIIc a na Hoher Torstein Südwand VIIb. Popojděme blíže k (právem) oblíbenému turistickému cíli Schrammtor. Je to průchod mezi skalními velikány, tak trochu připomínající náš Adršpach. I lezení je tu vlastně Adršpachu tak trochu podobné. Jen spáry jsou často nahrazeny proslulýma saskýma „účkama“. Ty vznikaly vymíláním vodou tekoucí podél malých trhlinek a mají tedy omezenou hloubku. Klasickým zástupcem tohoto stylu lezení je Nordwand VIIIb na nádhernou věž Schrammtorwächter. Krom spár je tu kopa lezení na tření, bohužel často v drolivém pískovci (žlutá barva). Spíše výjimečné jsou pevné voštiny. Zeď jak (promiňte) „hovado“ ze západní strany věže Meurerturm je právem vyhlášená. Cokoli tu vylezete (na výběr osmy a devítky) je fakt výkon. V okolí Schrammtoru si ale zalezou i pohodáři. Je tu řada menších věží s krásnými čtyřkami, pětkami atd. a rozhodně se u nich nemusíte drát spárami nebo komíny (Löschnerwand IV na Spitzerturm nebo Talkante VI na Fotografenspitze). Celý hřeben věží v okolí uzavírá na jihu mohutný Vorderer Torstein. Letem světem, nejlepší pětka Nordweg (tesané stupy), nejlepší sedma Bruchholzkante VIIc nebo Eckerweg VIIa a největší osma Nordpfeiler VIIIc (ach ten materiál).
Zpátky přes bránu, v rychlosti ještě zalomíme hlavu při pohledu na Ostrisse VIIIc na Dreifingerturm, což je linka všech nej, a pomalu opustíme Schrammtor.
Naše kroky vedou o patro výše po turistické cestě na vyhlídku na Schrammsteiny (Schrammsteinaussicht). Po cestě je ještě pár věží, ale já odbočím z cesty doleva dolů až kousek před vyhlídkou, abych se dostal k exponované věži Onkel, ale zejména k výjimečné jehle Tante. Na ní vedou od jihu tři lehčí cesty, zajímavé je, že lákají ty s kruhy, ale přitom ta nejstarší cesta (AW) za pět vede výjimečným materiálem a vykřičník rozhodně nemá oprávněně. Věž je samozřejmě magnetem a málokdy tu budete sami, spíše postojíte ve frontě. Ty výhledy však stojí za to.
Když se vrátíte zpět na turistickou cestu vedoucí k vyhlídce, doporučuji sestoupit i na druhou stranu k věži Müllerstein, kde si užijete více klidu a neméně úchvatné výhledy. Vede tu hodně věcí nižších a středních stupňů obtížnosti, z údolí o patro níže pak velké a hóóódně těžké věci. Zajít můžete i k věži Hinterer Torsteinkegel, opět s lehčími cestami s překrásnými výhledy směrem k Affensteinům (Bloszstock).
Logistika: přístup z parkovišť přímo od Labe prudkou strání, nebo roklí Schießgrund k Falkensteinu a k dalším částem, 30-60 minut
Lezení: pestrý výběr všech charakterů, velikáni i oblé věžky, dost spár a lezení na tření v ne vždy zcela pevném pískovci
Proč sem jet: Falkenstein a další legendy
Proč sem nejezdit: relativně velký turistický ruch, některé hrany a plotny jsou drolivé
WILDENSTEINER GEBIET
Pohled směr Affensteine a Schrammsteine
Naše pouť Saským Švýcarskem se pomalu chýlí ke konci. A přestože je oblast obrovská, my jí ukončíme jen kousek od místa, kde jsme začali. Na dohled od velikánů části Affenstein vyrůstají v horní části údolí Kirnitzchtal menší stolové hory i několik izolovaných věží. Příjezd je jednoduchý, zkrátka zamáváme naší staré známé tramvaji na konečné stanici a pokračujeme údolím. Dá se autem, ale poměrně dobré je i kolo, které lze případně uzamknout v lese nedaleko věží či přímo u nich. Věnovat se podrobněji budu jen jedné části, té, kde je toho nejvíc na jednom místě. Je to místo zároveň nejrušnější, neboť je tu hospůdka a největší skalní brána na německé straně pískovcového blázince v okolí řeky Labe, kopci Neuer Wildenstein.
Jako obvykle je to z údolí řádně do kopce, ale pokud se toho nebojíte, kolo je tu fakt skvělá alternativa. Nejmajestátnější věží je Zyklopenmauer, který nabízí v údolní stěně skvělé cesty po železitých deskách v délkách 20–40 metrů. Vlastně se dá lézt všechno a všechno za to stojí. Nejlépe si zalezou lezci, zvládající stupeň VIIa a výš. Lehčí lezení nabízí v blízkém sousedství stojící věže Wilderer a Wildspitze. Krásné místo pro rodinku, a přitom poněkud dále od turistického frmolu. Blíže turistům jsou cíle těch nejambicióznějších: Wildensteinwand a zejména Blasketturm. Zatímco na prvně jmenovanou věž si ze štěrbiny od sousedního Blasketturmu zalezou parádně devítkaři v převislých solidně jištěných stěnách po chytech, na Blasketturm musíte mít natrénováno ještě o kus více. Je tu namačkaná jedna linka vedle druhé, po dírkách a lištách v absolutně nejlepším pískovci převážně od desítek až po saské maximum XIIc (9a/a+ francouzských). Ostatní zde nejmenované věže jsou spíše méně atraktivní, ale celkově je tento kopec hezké místo s přírodními prolézačkami pro turisty a děti a lze tu strávit nejeden krásný den. Ostatní lezecké cíle Wildensteiner Gebiet se soustředí kolem menšího kopce Alter Wildenstein (jen půlkilometr vzdušnou čarou od Bloszstocku) nebo jsou rozesety dál podél údolí. Jsou to místa klidu a romantiky.
Logistika: přístup z parkovišť v horní části údolí Kirnitzschtal nebo na kole
Lezení: převážně nižší věže stěnového charakteru po chytech
Proč sem jet: hezká romantická místa, stěnové lezení včetně lehčích cest
Proč sem nejezdit: chybí výpravné zážitky vysokých klasik
Co říci na závěr naší poutI největší a zároveň nejstarší klasickou oblastí světa? Leze se tu třetí století, zrodila se tu pravidla volného lezení a zároveň se tu psala historie nejtěžších výstupů v tomto stylu. První VIIIb (7UIAA) má více než sto let! Mám radost, že se Němcům daří uchovat tu tradici a ačkoli si mnozí myslí, že je škoda, že je „hřiště“ omezené jen na věže, lezení je tady na mnoho a mnoho životů. Úplný závěr lezeckého dne si mnozí z nás představí nad chladivým zrzavým mokem. Tak samozřejmě, že české pivo je české pivo, ale obsluha tu obvykle česky hovoří. Přímo ve skalách si zlatavý mok můžete užít (nejen na konci dne) uprostřed Bielatalu na Ottomühle, na Papststeinu, Pfaffensteinu, Liliensteinu, v Grosser Tschandu dole na rozcestí stojícím Zeughausu nebo na posledně jmenovaném vrcholku Neuer Wildenstein.
Ať vám Sasko chutná! Hore zdar!
Petr Resch
text: Petr Resch
foto: archiv Petra Resche
Odstartoval Český pohár v lezení na obtížnost 2024!
V dubnu odstartoval letošní Český pohár v lezení na obtížnost. Jako první se představili nejmladší závodníci v rámci ČP U14, který se konal 6. 4. v Písku, dospělí a mládež přišli na řadu tuto sobotu 20. 4. v Brně, kde zvítězili Tereza Širůčková a Šimon Potůček.
Na píseckou stěnu Lezetop se v sobotu 6. dubna sjelo na 100 závodníků kategorií U10–U14. Každého lezce čekaly dvě klasifikační cesty a pro osm nejlepších z každé kategorie (v některých případech, z důvodu shodného výsledku v kvalifikaci, devět) pak jedna finálová. O cesty se tentokrát postaral Štěpán Volf a mladý stavěč František Danda. Kluci připravili sadu velmi lezecky i divácky zajímavých linií, ale v některých případech trošku podcenili výkonnost našich malých závodníků. Ti se tak museli hodně snažit, aby v obou klasifikačních cestách dosáhli topu nebo se mu alespoň co nejvíce přiblížili a zajistili si tak finálové místo.
Finálové cesty již byly trefeny o něco lépe, ale i přesto v některých případech rozhodoval o medailovém pořadí čas.
U10
1. Michaela Berta Lounková, Richard Bureš
2. Kristýna Zrzavecká, Damián Obr
3. Johana Šircová, Viktor Korba
U12
1. Markéta Vaculíková, Vojtěch Ambroz
2. Sierra Harpur, Tomáš Králík
3. Andrea Buzková, Kryštof Rataj
U14
1. Elen Strculová, Maxmilián Suchan2. Veronika Harmáčková, David Suchý
3. Ema Smékalová, Ondřej Kvapil
Kompletní výsledky - dívky / chlapci
Fotogalerie
V sobotu 20. dubna přišli na řadu mládežnické kategorie a dospělí, pro které se konal první závod ČP v Brně. Na startovním poli chyběla řada favoritů, která momentálně piluje formu do prvních mezinárodních závodů, či v případě mládežnické repre sbíraly body na EPM. Díky tomu ale mělo šanci prosadit se mnoho nových juniorských tváří. Těch, především v mužské části finále, bylo zastoupeno opravdu mnoho, ale jak se ukázalo, závodní zkušenosti byly nakonec klíčovým faktorem.
I zde byly pro závodníky připraveny dvě kvalifikační a jedna finálová cesta. Zatímco finalisté nejmladší kategorie U16, startovali v samostatném kole, pro kategorie U18, U20 a dospělé bylo finále jednotné.
U16
1. Mia Migalová, Lukáš Uherec
2. Klára Preislerová, David Chalcař
3. Elen Lachetová, Jonáš Trejtnar
U18
1. Amálie Zapletalová, Adam Endrle
2. Adéla Vaňková, Antonín Kořenský
3. Kristýna Švastová, Lukáš Trávníček
U20
1. Barbora Bernardová, František Danda
2. Hana Šikulová, Zbyněk Vávra
3. Eliška Suchá, Václav Semrád
ženy/muži
1. Tereza Širůčková, Šimon potůček
2. Ema Galeová, Jáchym Cink
3. Lenka Slezáková, Štěpán Potůček
Kompletní výsledky - ženy / muži, dívky / chlapci
Fotogalerie
M. Košatková, ČHS
První Zpravodaj ČHS ROKU 2024
Zajímá vás, co se událo v prvním čtvrtletí roku 2024 nejen v ČHS, ale v celém českém lezení? Tak si přečtěte náš zpravodaj!
Omlouváme se za pozdější vydání Zpravodaje než na které jste zvyklí. Nyní si již můžete přečíst o událostech ze skal i hor, nejlepších přelezech, výsledcích mezinárodních a tuzemských závodů a mnoho dalšího. Zpravodaj obsahuje události z období 1. ledna až 31. března 2024.
STAHUJTE ZDE
Všechna předchozí vydání čtvrtletního Zpravodaje ČHS naleznete v archivu, přihlásit se také můžete k automatickému odběru e-mailem.
Druhý Zpravodaj roku 2024 bude vycházet na začátku července.
ČHS
Zápis z jednání Výkonného výboru ČHS
Ve čtvrtek 11. 4. 2024 se konalo další jednání Výkonného výboru ČHS.
Zápis z jednání je k dispozici v tomto článku a dále, spolu s ostatními zápisy z předchozích jednání, na našem webu v rubrice Zápisy z jednání VV
Zápis z jednání VV č. 28 - 11.4.2024
Další jednání je naplánováno na 21. 5. 2024.
Valentová, ČHS
Aktuální čísla Světa outdooru a lidé&HORY - předplaťte si s ČHS za zvýhodněnou cenu
Vyšla nová čísla časopisů Svět outdooru a lidé&HORY, jejichž předplatné si můžete objednat za zvýhodněnou cenu prostřednictvím našeho eshopu.
lidé&HORY 2/2024Druhé číslo letošního ročníku časopisu lidé&HORY vychází v týdnu od 13. dubna 2024. K nosným článkům čísla patří: - Příběh Radka Jaroše o výstupu na Mt. Cook, nejvyšší vrchol Nového Zélandu; 2. díl seriálu o československých a českých expedicích do Himálaje; příběh Marka Dimuna o prvovýstupu na téměř sedmitisícový vrchol Tengi Ragi Tau v Nepálu; 1. část nového seriálu o nejdelší horské dálkové trase světa Great Patagonian Trail od Heleny Kavalcové a Martina Havelky; 22. díl klasických výstupů ve Vysokých Tatrách od Markéty Hanákové - výstup na Dračí štít a 26. díl seriálu Alpské čtyřtisícovky od Jakuba Cejpka - výstupy na předposlední dva vrcholy Les Droites a Aiguille du Jardin v oblasti Mont Blancu. V Tématu čísla je na dvanácti stranách představen tyrolský region Seefeld a možnosti aktivní dovolené v této části Východních Alp.
Svět outdooru 1/2024
První letošní číslo je výjimečné v tom, že jeho součástí je i Lezecký speciál. Na vnitřních 32 stranách, které jsou věnovány pouze lezení, se pustíme do toho nejnáročnějšího terénu, který zvládne jen hrstka lidí na naší planetě.
V exkluzivních rozhovorech vyzpovídáme absolutní světovou lezeckou špičku Adama Ondru a iránskou lezkyni, horolezkyni a bojovnici za práva žen Nasim Eshqi. S cestovatelem Pavlem Svobodou se podíváme do Ománu, na kole pojedeme z vietnamské Hanoje do Sapy, zatrekujeme si na britském poloostrově Cornwall a střihneme si i krásný ferratový přechod na dohled ikonické formace Tre Cime.
18letá trekařka Justy Štěpánová nám představí své tipy pro začínající mladé trekaře. Tipy na trip nás tentokrát zavedou do Alp k Aletschkému ledovci ve Švýcarsku a do rakouského Pillerseetalu. Speciálním obsahem prvního čísla je outdoorová satira, která představuje 7 typů lezců. Jaro je tu, tak se inspiruj a odstartuj letošní sezónu ve velkém stylu!
IINFORMACE O PŘEDPLATNÉM
ČHS
Jaká byla letošní skialpinistická sezóna?
Ačkoliv mezinárodní skialpinistická sezóna je lomená, tedy probíhá vždy na přelomu kalendářních let, v našem ohlédnutí se zaměříme na to, co nám skialpinismus na tuzemské i mezinárodní scéně přinesl v roce 2024.
TUZEMSKÉ ZÁVODY 2024Jako první se ohlédneme za tuzemskými závody, kterým již klasicky vévodil HUDY Český pohár ve skialpinismu. V rámci poháru bylo vypsáno 5 závodu, bohužel, v posledních letech se stále častěji potýkáme se špatnými sněhovými podmínkami, které letos vedly ke zrušení závodu Skialp and ski race Kraličák. Prvním závodem, který se podařilo úspěšně uskutečnit 10. února, byl oblíbený večerní závod Skialp night Říčky. I přes nepřízeň počasí, která v době konání závodu přetrvávala, se pořadatelskému týmu v Říčkách v Orlických horách podařilo přichystat skvělý závod. Na trati závodníky čekaly úseky s výběhem na botách do prudkého svahu, technický výstup ve volném terénu a celkem náročný sjezd po neupravené černé sjezdovce. V Říčkách se sešla velice slušná konkurence našich nejlepších závodníků. Startovnímu poli vévodilo všem dobře známé jméno Marcely Vašínové. Tak svou roli favoritky potvrdila a na trase hlavního závodu zvítězila před Terkou Rudolfovou, která se vrátila do závodního kolotoče po loňském zranění. Na třetím místě dokončila závod Klára Nová. V mužské kategorii se o vítězství celý závod přetahovala dvojice Pavel Skalický - Jakub Fabián, přičemž těsným rozdílem nakonec zvítězil český reprezentant Pavel Skalický. Na třetím místě potom v mužích dorazil do cíle Jiří Kafka.
„Co nám udělalo velkou radost, to byla účast v mládežnických kategoriích. Každým rokem pozorujeme, že nám děti na závodech přibývají a letos se tento trend opět potvrdil. Děti se za doprovodu rodičů s tratí statečně popasovaly a my se určitě můžeme těšit na nové skialpové naděje v tomto krásném olympijském sportu“,
řekl k průběhu závodního dne hlavní organizátor Ondřej Kalousek.
VÝSLEDKY ZÁVODU
Za druhým závodem se čeští závodníci museli 24. února vypravit o něco dál – až do Demänovské Doliny v Nízkých Tatrách, kde se konal oblíbený slovenský závod Hore-dole Derešom, který byl již po několikáté zařazen mezi závody Českého poháru. V hlavních kategoriích si z našich závodníků nejlépe vedli Kuba Fabián, za ním Jiří Kafka a Marek Minář, v ženách Denisa Hančová následovaná Eliškou Vondráčkovou a Marií Zelenou.
VÝSLEDKY ZÁVODU
Třetí zastávka zavedla skialpinisty 2. března do Rokytnice nad Jizerou, kde proběhl jediný letošní závod v olympijské disciplíně sprint. Skialpinistický sprint se skládá z kvalifikace, kterou absolvuje každý samostatně. Z výsledného času se následně skládají rozjížďky, které se v našich končinách běhají po čtyřech závodnících. Následují semifinále a nakonec finále. Všechny tyto sprinty jsou čtyřčlenné, proto je tato disciplína i divácky velmi zajímavá. Závodníci, kteří postupují v pavouku až do finále, běží vždy stejnou trať. Proto je důležitá i taktika závodění. Po úvodním rovném úseku následuje část s nucenými zatáčkami, poté již prudší část do prvního depa. Tam je povinné sundat lyže, uvázat na batoh a pokračovat dále bez lyží do druhého depa. Od druhého do třetího depa se stoupá opět na lyžích. Ve třetím depu se sundávají pásy a závodník plynule pokračuje obřím slalomem až do cíle. Důležitá je proto nejen rychlost, ale také technická dovednost v depech.
Nutno dodat, že sněhová situace byla opět bídná, a tak byla celá závodní trasa, kvůli oblevě, situována na červenou sjezdovku v areálu Horní Domky, nad chatu Světlanka. Zlaté medaile tentokrát putovaly k sourozenecké dvojici – Radoslavu „Radaru“ Grohovi a Karolíně Grohové.
VÝSLEDKY ZÁVODU
Celou sérii pak 9. března zakončil závod nejdůležitější, totiž Mistrovství České republiky ve skialpinismu, které se již tradičně koná ve Špindlerově Mlýně.
V závodu odstartovalo celkem 74 závodníků v 13 kategoriích. Z toho 10 kategorií bylo závodních a 3 kategorie open. I letos byla zařazena kategorie „Hledáme mladé naděje“, kde se zúčastnilo 7 závodníků. Několik posledních dnů před závodem bylo stále teplé počasí, které způsobilo rozbředlý mokrý sníh v nižších partiích trati. Start a cíl závodu byl proto posunut o cca 300 metrů výše na sjezdovky.
Od startu si v průběhu závodu v hlavní kategorii mužů udržoval mírný náskok Kuba Fabián před svým týmovým kolegou Pavlem Ondráškem a postupně náskok mírně navyšoval až do cíle. V cíli již jeho náskok činil 1 minutu a 4 vteřiny. Jako třetí projel cílem běžec dálkových závodů a český reprezentant ve skialpinismu Fabián Štoček. Z důvodu zranění a účastí na zahraničních závodech se bohužel závodu nezúčastnila žádná z našich elitních žen a žezlo tak převzala naše skvělá reprezentantka Eva Matějovičová, která zvítězila v kategorii juniorek.
Vložený kód
<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/MmcDt69OOEw?si=NK302jABjVFZSlx5" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
VÝSLEDKY ZÁVODU
FOTOGALERIE ZÁVODU
MEZINÁRODNÍ ZÁVODY 2024Česká reprezentace ve skialpinismu byla poprvé rozdělena do dvou týmů – A a B.
Členy A týmu byli Ondřej Souček, Marek Foltýn, Eva Matějovičová, Marcela Vašínová a Michal Strejc. Tým B byl složen z Ondřeje Nenadála, Filipa Matějoviče, Pavla Skalického a Fabiána Štočka.
Rok 2024 odstartovali naši závodníci pěkně z ostra, účastí na Mistrovství Evropy ve skialpinismu ve střediscích Flaine a Chamonix, kde se představili ve všech disciplínách od individuálu až po týmové štafety. Naprosto skvělý výkon předvedla mladá Eva Matějovičová, která vybojovala bronz v olympijské disciplíně sprint.
"Trať byla perfektní, schody byly krásně připravené, ale sjezd byl velmi náročný. Z kvalifikace jsem postupovala z 2. místa do semifinále, ve kterém jsem do cíle přijela jako 1. Finále už bylo těžké, velmi těsně jsem soupeřila s andorskou závodnicí, ale nakonec jsem do cíle dojela na krásném 3.místě. Moc si toho vážím, ze závodu jsem měla trochu obavy, neboť ve starší kategorii, kde jsou věkové rozdíly znatelnější, startuji prvním rokem,"popsala Eva.
Skvělých výsledků ve sprintu dosáhli i naši junioři, Marek Foltýn (15. místo) a Ondra Souček na trochu smolném 10. místě. V rozletu ho bohužel zabrzdila kolize po startu, kdy mu jeden ze závodníků zlomil hůl a Ondra tak bohužel absolvoval velkou část semifinálového rozběhu pouze s jednou holí. Těsně před branami čtvrtfinále pak skončil v mužské kategorii ELITE Filip Matějovič s Michalem Strejcem. V závodě ve verticalu se pak blýsknul skvělým 12. místem junior Marek Foltýn. Kdo však z této disciplíny neodcházel úplně spokojený, byla výborná specialistka na vertical Marcela Vašínová, pro kterou 18. místo bylo, dle jejích slov, trochu za očekáváním.
Vynikající výkony předvedli naši reprezentanti při zastávce mládežnického Světového poháru v Italském Bormiu, kde opět zazářila především Eva Matějovičová, která získala zlato ve Sprintu! Také Marek Foltýn předvedl velmi útočný výkon a obsadil úžasné 5. místo! V hodně těžké a intenzivním závodě dvojic vybojoval Ondra Souček s Evou nádherné 6. místo.
Další zastávkou mládežnického Světového poháru byl německý Jennerstier. Na programu tentokrát nebyly olympijské disciplíny, ale závodníci světové špičky se poměřili v disciplínách vertical a individual. Obří radost nám rozhodně udělalo dvojité 5. místo Evy Matějovičové, která uspěla v obou disciplínách, čímž dokázala svou obrovskou všestrannost, vytrvalost a sílu.
Ve Vall Martellu se konal legendární závod Marmotta – tradiční zastávka Světového poháru, kde závodníky čekají extrémně těžké a technické trasy. Nejlépe si z našich mužů vedl Filip Matějovič, který dokončil na celkovém 49. místě. Kousek za ním v závěsu dokončil Fabian Štoček. V ženách obsadila Marcela Vašínová 28. místo. Ve sprintu se našim reprezentantům, bohužel, nepodařilo postoupit z kvalifikace do vyřazovacích rozběhů. Nejlépe dokončil kvalifikaci Filip Matějovič na 47. místě. V týmové štafetě se dvojici Filip Matějovič a Marcela Vašínová dařilo o něco lépe a povedlo se jim z kvalifikace postoupit do finále B. Zde v našlapané konkurenci obsadili 12. místo.
Jedním z posledních závodů sezóny byl pro české skialpinisty Světový pohár ve Schladmingu, kde závodníky čekal souboj na tratích verticalu a sprintu. Ve verticalu se z našich závodníků nejlépe umístil na 49. místě Michal Strejc, o pár vteřin za ním do cíle dorazil Filip Matějovič na 51. místě. Závod ve sprintu měl neskutečnou večerní atmosféru se spoustou fanoušků podél trati. Trať ve Schladmingu je vždy náročná. Startuje se v amfiteátru pod sjezdovkou Planai a hned po startu narazí závodníci na velmi strmé stoupání, které jim nedá vydechnout až na nejvyšší bod, odkud se spustí po rozbité prudké trati do slalomu. Premiéru v elitní kategorii si odbyla Eva Matějovičová, které se podařilo postoupit z kvalifikace do čtvrtfinálového rozběhu. Ze čtvrtfinále se už Evce do dalších bojů, bohužel, postoupit nepodařilo, ale i tak se statečně se světovou konkurencí poprala. Jako nejmladší závodnice ve startovním poli nakonec obsadila konečné 30. místo. Našim elitním mužům se bohužel z kvalifikace postoupit nepodařilo.
Mládežnický Světový pohár pokračoval v Norsku, kde byly na programu opět disciplíny vertical a sprint, navíc pak individual a týmová štafeta. Závod ve verticalu skvěle sedl Marku Foltýnovi, který ho dokončil na 14. místě. Ondra Souček bral 23. pozici. Opět velká radost pro české barvy nastala díky výkonu Evy Matějovičové ve sprintu, která se nekompromisně vypořádala se všemi soupeřkami a zvítězila! k radosti pak přispěl také Ondra Souček s vynikajícím 6. místem. Naši závodníci ale nepolevili ani v následném individuálu, kde Marek Foltýn dojel na 10. místě s minimálním odstupem na top pětku! Eva Matějovičová obsadila 7. místo. V poslední disciplíně – týmové štafetě pak nastoupila dvojice Marek, Eva a vybojovali postup do velkého finále, kde brali 9. místo a v celkovém hodnocení Světového poháru obsadili celkové 6. místo.
Úplně na závěr proběhl Světový pohár v Cortině, kde nastoupili Marcela Vašínová a Michal Strejc. Zatímco Marcela se postavila na start závodu v individualu, Michala čekal závod ve sprintu, oba pak nastoupili také do verticalu a týmové štafety. Nejlepšího výsledku dosáhla Marcela v individuálu, kde se umístila na 19. pozici, v týmové štafetě pak společnými silami dosáhli na 11. místo.
Děkujeme všem našim reprezentantům a závodníkům za skvělou sezonu! Do dalšího roku doufáme, že domácí sněhové podmínky budou příznivější a že naši skvěle nastartovaní reprezentanti se v mezinárodní konkurenci opět prosadí!
M. Košatková, ČHS
Blíží se olympijská kvalifikační série a Světový pohár v Praze!
V Praze proběhla tisková konference našich předních reprezentantů Adama Ondry a Elišky Adamovské, které doplnil také předseda ČHS Honza Bloudek. Hlavním tématem byla blížící se olympijská kvalifikační série a Světový pohár v Praze.
Olympijská kvalifikační série odstartuje přesně za měsíc v Šanghaji. Výběr lezců, mezi kterými nechybí ani čtveřice českých závodníků (Adam Ondra, Eliška Adamovská, Míša Smetanová a Martin Stráník) čekají celkem dva závody. Výsledky se budou sčítat a 12 nejlepších závodníků, zvlášť v kategorii mužů a zvlášť v kategorii žen, se probojuje do Paříže. "Je pro mě uklidňující, že ty závody jsou dva, postupových míst je více a výsledky obou závodů se sčítají. Samozřejmě, každý ten závod bude dost náročný, protože všechna kola - kvalifikace, semifinále a finále v obou disciplínách probíhají během pouhých 4 dní. Bude tedy klíčové, aby měl člověk natrénováno tak udržel top formu první i čtvrtý den," komentuje Adam Ondra.
Všichni naši čtyři reprezentanti, kteří budou bojovat o místo na LOH, nyní přizpůsobují tréninkový plán právě tomuto cíli. "Lezecky se poslední dobou cítím čím dál tím líp a myslím, že šance, že bych v kvalifikační sérii mohla uspět, tady je, ačkoliv si uvědomuju, že to bude těžké. V rámci tréninku se zaměřuji především na svojí největší slabinu, kterou je boulder," popisuje Eliška Adamovská.
Mluvilo se samozřejmě také o Světovém poháru v boulderu, který nás letos opět čeká v Praze na Letenské pláni, a to 20.–22. září. O přípravách závodu mluvil na tiskové konferenci předseda ČHS Jan Bloudek: "Přípravy jsou v plném proudu. Díky tomu, že z loňska máme mnoho zkušeností, umíme si například mnohem lépe vizualizovat areál a lépe vyřešit rozmístění jednotlivých zón. Největší zlepšení by mělo být z pohledu televizního přenosu, který doufáme, že v letošním roce zařídíme prostřednictvím České televize." Snahou obou pořadatelských subjektů – ČHS a společnosti Sport Invest – bude uspořádat nejen stejně dobrý závod jako v loňském roce, ale ještě mnohonásobně lepší. Vzhledem k tomu, že v době pražského Světového poháru bude jen měsíc po olympiádě, je velká šance, že diváci budou moci přijít podpořit řadu olympioniků. I přesto ale bude důležité závodníky k účasti dobře namotivovat. Kromě vysoce kvalitní organizace jsme se tak rozhodli také navýšit finanční odměny pro vítěze, ačkoliv věříme, že největším lákadlem bude jedinečná atmosféra a dostupnost, kterou Praha nabízí. "Ze zpětných vazeb víme, že zahraniční závodníci ocenili především jednoduchou dostupnost závodiště z letiště a skvělou diváckou atmosféru. Jak jsme loni viděli, české publikum fandilo všem, nejen domácím lezcům a tím je rozhodně unikátní a specifické," doplňuje Honza Bloudek.
M. Košatková, ČHS
foto: Sport Invest
Valná hromada ČHS 2024
V sobotu 13. dubna 2024 se v Praze na Strahově uskutečníla Valná hromada Českého horolezeckého svazu. Na Valnou hromadu přijel velký počet zástupců oddílů, kteří disponovali rekordním počtem hlasů - 482, tj. 62,4 % hlasů z celkového počtu hlasů oddílů (dvacetiprocentní hranice usnášeníschopnosti byla výrazně překročena).
Na programu jednání byla téměř dvacítka bodů, z nichž některé byly provázeny dlouhými diskusemi (vzdělávání, komunikace, novela Stanov ČHS...). Náročný program se pochopitelně promítl do délky jednání, které trvalo od 9.30 hod. do cca 16.45 hod.
Hned na začátku jednání Valná hromada schválila udělení titulu Čestný člen ČHS dvěma významným osobnostem českého a československého horolezectví -
Jaromíru Stejskalovi Vladimíru "Chroustovi" Procházkovi staršímu (in memoriam). Gratulujeme! Jejich portréty najdete brzy na našem webu.
Delegáti jednomyslně schválili všechny "standardní" zprávy, dokumenty a návrhy: zprávu Revizní komise za uplynulé období, Výroční zprávu ČHS za rok 2023, zprávu o hospodaření ČHS v roce 2023 i rozpočet ČHS na rok 2024.
Souhlas všech získal i návrh na zvýšení členských příspěvků dětí a mládeže do 18 let na 200 Kč, spolu se slevou pro rodiny, a zvýšení odměn pro členy Výkonného výboru a předsedu Revizní komise.
Valná hromada schválila 60% hlasů i návrh z pléna na zvýšení členských příspěvků dospělých na 700 Kč (původní návrh Výkonného výboru byl z jednání stažen).
Dostatečný počet hlasů (68%) získala i úprava Stanov, která byla uložena loňskou Valnou hromadou je důležitá pro změny v řízení a v organizační struktuře ČHS.
Valná hromada podpořila také záměry a úkoly v oblasti vzdělávání, komunikace, které byly do programu Valné hromady doplněny v reakci na iniciativu skupiny oddílů, a návrh na investici do pořízení kanceláří (nemovitosti) pro ČHS.
Závěrečné usnesení bylo schváleno všemi hlasy.
Prezentace - VH 2024
Dokumenty a úkoly schválené Valnou hromadou:
Usnesení VH ČHS 13.4.2024
Zápis z jednání VH ČHS 13.4.2024
Výroční zpráva ČHS za rok 2023
Zpráva Revizní komise
Hospodaření ČHS v roce 2023
Rozpočet ČHS na rok 2024
Stanovy ČHS-schváleno VH 2024
Stanovy ČHS-vyčištěný text-revize
Zápis mandátové komise VH ČHS 13.4.2024
Bulletin ČHS č. 77 - VH 2024
(v bulletinu jsou informace k usnesením Valné hromady, včetně podkladů k investici do kanceláří a k odměnám)
Děkujeme zástupcům oddílů, že věnovali sobotní Valné hromadě svůj čas, zapojili se do kultivované diskuse a přispěli k tomu, že se podařilo projednat a schválit potřebná opatření i úkoly, které jsou nezbytné pro další rozvoj horosvazu.
B. Valentová, ČHS
Honza Štípek přivezl první letošní medaili z mezinárodních závodů!
Česká mládežnická reprezentace zahájila letošní mezinárodní závodní sezónu výjezdem na Evropský pohár mládeže v boulderu v italském městě Curno. Zabodoval Jan Štípek, který získal stříbro, Jaroslav Ambroz obsadil na svém premiérovém závodě skvělé 10. místo!
V českých barvách nastoupilo celkem 19 závodníků – jako první přišli na řadu v pátek 5. dubna kategorie U16. Ve velmi moderní nové hale bylo přichystáno šest boulderů, které obsahovaly jak silové, tak technické prvky. Jako jediný náš závodník postoupil do nedělního finále Jaroslav Ambroz, a to z 2. místa. Jára podal naprosto špičkový výkon a jako jeden ze dvou závodníků si dokázal poradit se všEmi problémy.
V sobotu nastoupili nejprve lezci u18 a následně nejstarší závodníci U20. Také druhý závodní den pro nás znamenal jeden postup do finále, o který se nepostaral nikdo jiný než Honza Štípek. Ačkoliv Honza se svým kvalifikačním výkonem, který ho vynesl na prozatimní 6. místo, nebyl příliš spokojen, česká reprezentace mohla slavit!
Chuť si ovšem Honza spravil ve finále, kde naplno dokázal využít a prodat vše, co během zimní přípravy natrénoval. I přes ne příliš příznivou podmínku, která v hale panovala (vysoká teplota), topoval Honza všechny bouldery na flash, až na jeden, který ho stál dva pokusy a tím i první místo. I přesto je ale stříbro v letošním prvním závodě obrovský úspěch!
Jára, který do finále nastoupil z průběžné 2. příčky, sice pozici neudržel a klesl na 10. místo, ale vzhledem k tomu, že je v české reprezentaci nováčkem a tento závod byl jeho premiérou, se jedná o skvělý úspěch a velký důvod k radosti!!
Přejeme nejen klukům, ale všem závodníkům mnoho úspěšných startů v dalších závodech!
Českou reprezentaci na závod doprovázeli trenéři David Migal, Silivie Rajfová, Dana Kotlíková a fyzio péči zajistil Martin Vanko z Fyzio Gym Cooper.
Kompletní umístění českých závodníků
U18, U20
Jan Štípek 2. místo
Tereza Martincová 20. místo
Viktorie Konečná 27. místo
Darius Naimji 31. místo
Natálie Paarová 32. místo
Adéla Koňaříková 35. místo
Barbora Bernardová 39. místo
Štěpán Bulena 43. místo
Jaroslav Šikula 47. místo
Lysander Naimji 47. místo
Lucie Vojáčková 50. místo
U16Jaroslav Ambroz 10.
Adéla Bodanská 32. místo
Vanda Chaloupková 40. místo
Alice Šindlarová 41. místo
Nikola Barošová 43. místo
Václav Svoboda 56. místo
Timotej Čermák 58. místo
Filip Lebloch 59. místo
Partnerem české reprezentace je Rafiki od Rock Point
M. Košatková, ČHS
Nově přístupné skály ve Žďárských vrších
Od dubna jsou pro lezce výjimečně otevřeny tři skalní oblasti na území CHKO Žďárské vrchy - přírodní památky Bílá skála, Černá skála a Rybenské perničky.
Povolení pro tyto skály, které jsou běžně otevřeny jen ve druhé polovině roku, se podařilo vyjednat díky Oblastní vrcholové komisi Vysočina, která tím reagovala na letošní rozsáhlé uzavírky nejoblíbenějších skalních terénů z důvodu hnízdění (zcela uzavřené Čtyři palice, částečné uzavírky Drátníku).
Povolení platí do 30. 6. a od 1. 7. na ně navazuje standardní každoroční povolení. Lezení je možné jen na stávajících cestách.
PP Bílá skála Černá skála Rybenské perničky - povolení 2024
B. Valentová, ČHS
